II.ÚS 2498/09
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože podatel nebyl účastníkem rozhodnutí, jehož byl předmětem. Soud uvedl, že právní úprava nezná actio popularis, a proto je podatel aktivně legitimován jen v případě, že byl přímo dotčen základním právem. Návrh se týkal upuštění od výkonu trestu, což není příslušnost Ústavního soudu, ale obecného soudu. Soud se nezabýval věcnou stránkou, protože návrh nevyhověl formálním podmínkám.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o návrhu J. Z., ze dne 18. září 2009, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 22. září 2009, stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody, který byl uložen jejímu manželu J. Z. Poukazuje na jeho velmi špatný zdravotní stav a na ustanovení trestního zákona a trestního řádu, umožňující upuštění od potrestání, podmíněné upuštění od potrestání s dohledem, mimořádné snížení trestu odnětí svobody a zastavení trestního stíhání. Má za to, že je na místě tato ustanovení v daném případě aplikovat, a to i s ohledem na to, že J. Z.a trestný čin, za nějž byl odsouzen, nespáchal. Domnívá se, že je v pravomoci Ústavního soudu její žádosti vyhovět. Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda návrh splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“). Pouze v takovém případě se podaným návrhem může zabývat i po stránce věcné. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z podání je zřejmé, že navrhovatelka je uplatňuje výlučně ve vztahu k právnímu postavení svého manžela J. Z., pravomocně odsouzeného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Ústavní soud v minulosti opakovaně judikoval, že česká právní úprava řízení o ústavní stížnosti nezná tzv. actio popularis, a proto striktně vychází z toho, že navrhovatel musí být účastníkem napadeného řízení. V daném případě však navrhovatelka účastníkem řízení, v němž byl vydán odsuzující rozsudek, zjevně nebyla a nelze ani tvrdit, že v něm bylo rozhodováno o jejích základních právech a svobodách. Není tudíž aktivně legitimována k podání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti. Stěžovatelka se rovněž mýlí, když se domnívá, že je v pravomoci Ústavního soudu vyhovět žádosti o upuštění od výkonu trestu. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu zakotvený v čl. 3 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc (viz čl. 87 Ústavy), kterou nemůže překročit. Mezi jeho oprávnění nepatří rozhodovat o návrzích podaných dle norem podústavního práva, v daném případě o žádosti o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody. K tomu je oprávněn obecný soud, v jehož obvodu odsouzený trest vykonává (srov. ust. § 320 odst. 2 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že návrh podává osoba zjevně k tomu neoprávněná a jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, Ústavnímu soudu nezbylo, než jej podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c), d) odmítnout. Ústavní soud nepřehlédl, že návrh trpí i dalšími formálními a obsahovými nedostatky, a že navrhovatelka není zastoupena advokátem. K odstranění zmiňovaných vad však Ústavní soud navrhovatelku nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nemohla nic změnit na tom, že návrh není z důvodů shora uvedených přijatelný k meritornímu projednání.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. října 2009 Stanislav Balík soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.