Ústavní soud · Usnesení

II.ÚS 2517/12

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2012-07-23 · odmítnuto pro nepříslušnost · ECLI:CZ:US:2012:2.US.2517.12.1

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože rozhodce není orgánem veřejné moci. Soud se opřel o čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Rozhodce působí na základě dohody stran, ne delegovanou státní mocí. Proto není příslušným orgánem pro ústavní stížnost.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti I. S., zastoupeného Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem 28. října 3117/61, 702 00 Ostrava, proti usnesení rozhodce Mgr. Lubomíra Matěje sp. zn. 1706892/2012 ze dne 25. června 2012 takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podaným návrhem se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí rozhodce vydaného podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v rozhodném znění, jímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 95 odst. 1 Ústavy. Ústavní soud se návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že Ústavní soud není k projednání návrhu příslušný. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti rozhodnutí rozhodce, který není orgánem veřejné moci ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, resp. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jak ostatně pramení též z ustálené judikatury samotného Ústavního soudu [srov. usnesení sp. zn.

IV. ÚS 174/02 ze dne

15. července 2002 (U 20/27 SbNU 257) nebo usnesení sp. zn.

III. ÚS 32/06 ze dne

20. července 2006, která jsou dostupná v on-line databázi rozhodnutí Ústavního soudu na adrese http://nalus.usoud.cz]. Jak již Ústavní soud v prvně uvedeném rozhodnutí konstatoval, rozhodce nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno staví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tedy není delegovaná svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud. Ústavní soud nemá, co by k těmto závěrům doplnil a v podrobnostech na ně odkazuje. Ve světle řečeného tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu pro nepříslušnost odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 23. července 2012 Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.