II.ÚS 2556/10

Rubrum

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., zastoupeného JUDr. Františkem Kollmanem, advokátem, se sídlem Komenského 511, 547 01 Náchod, směřující proti usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. června 1998, č. j. E 1004/98-12, usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. května 2005, č. j. E 1004/98-168, usnesení soudního exekutora JUDr. Kamila Součka ze dne 4. října 2007, č. j. 83 EX 806/05-100, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. ledna 2008, č. j. 20 Co 770/2007-41, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. června 2010, č. j. 20 Cdo 3005/2008-132, rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. července 2009, č. j. 8 C 247/2008-36, a usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 1. prosince 2009, č. j. Nc 5344/2005-120, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů a tvrdil, že jimi došlo k zásahu do jeho ústavně chráněných práv. Konkrétně uvedenými rozhodnutími mělo dojít k porušení práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Předmětem řízení před obecnými soudy byl výkon platebního rozkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. října 1997, č. j. Ro 730/97-13, kterým bylo stěžovateli uloženo zaplatit částku 305.876,50 Kč žalobci F. T. Exekuce byla prováděna ve dvou exekučních řízeních, vedených u Okresního soudu v Náchodě jednak pod sp. zn. E 1004/98 a jednak pod sp. zn. Nc 5344/2005. V obou případech šlo o exekuci na nemovitý majetek stěžovatele. V prvém případě došlo k tomu, že do majetku nebyl zahrnut dům stěžovatele, který byl postaven na pozemku, který předmětem první exekuce byl, ale stavba domu nebyla v té době zanesena v katastru nemovitostí, a proto se prodej této nemovitosti nerealizoval. Ohledně tohoto majetku bylo vyvoláno v pořadí druhé exekuční řízení (řízení vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. Nc 5344/2005). II.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká obecným soudům, že nebyla zohledněna jeho námitka, že ve splátkách uhradil podstatnou část dlužné částky. Soudy se podle stěžovatele touto námitkou odmítly zabývat a zejména neprovedly důkazy, které v této věci navrhoval. Podle jeho tvrzení také nesprávně vyhodnotily dostupné důkazy. V těchto okolnostech spatřoval porušení práva na spravedlivý proces. III.

4. Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení obsahu ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda jsou splněny procesní podmínky pro její projednání. Stěžovatel mimo jiné navrhuje zrušit usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. června 1998, č. j. E 1004/98-12, usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. května 2005, č. j. E 1004/98-168, rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. července 2009, č. j. 8 C 247/2008-36, a usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 1. prosince 2009, č. j. Nc 5344/2005-120. III a.

5. Podle § 72 odst. 3 zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Podle § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.

6. Usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. června 1998, č. j. E 1004/98-12, byla nařízena exekuce prodejem nemovitostí specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí a usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. května 2005, č. j. E 1004/98-168, bylo rozhodnuto o rozvrhu výtěžku z prodeje majetku realizovaného na základě rozhodnutí z 23. června 1998. Usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. května 2005, č. j. E 1004/98-168, nabylo právní moci dne 17. června 2005, z čehož je nutné dovodit, že usnesení ze dne 23. června 1998, č. j. E 1004/98-12, muselo být v právní moci ještě před tímto datem. Je tedy zjevné, že pokud ústavní stížnost směřuje proti těmto usnesením, je podána opožděně. Ústavní stížnost byla totiž předána k poštovní přepravě až 30. srpna 2010, a proto ve vztahu k těmto rozhodnutím byla odmítnuta jako opožděná podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. III b.

7. Rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. července 2009, č. j. 8 C 247/2008-36, se týká sporu o vyklizení domu č. p. 353 v Náchodě. Proti tomuto rozsudku bylo podáno odvolání, které následně bylo vzato zpět a řízení v této věci bylo zastaveno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. prosince 2009, č. j. 20 Co 293/2009-65. Ústavní stížnost tedy nesměřuje proti rozhodnutí o posledním opravném prostředku, a proto je, pokud směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. července 2009, č. j. 8 C 247/2008-36, nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. III c.

8. Usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 1. prosince 2009, č. j. Nc 5344/2005-120, nabylo právní moci dne 3. února 2010. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě až dne 30. srpna 2010, je podána opožděně, a proto byla odmítnuta jako návrh podaný po lhůtě ve smyslu § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. IV.

9. Řádně a včas je ústavní stížnost podána, jen pokud jde o usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. června 2010, č. j. 20 Cdo 3005/2008-132.

10. Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v § 43 odst. 2 písm. a) návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

11. Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy, a proto mu nepřísluší právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých ústavně zaručených základních práv, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

12. Ústavní soud si k posouzení námitek stěžovatele vyžádal spis Okresního soudu v Náchodě sp. zn. Nc 5344/2005. Z obsahu tohoto spisu zjistil, že stěžovatel v tomto řízení uplatňoval zcela totožné námitky, jaké nyní opakuje v ústavní stížnosti. Obecné soudy se těmito námitkami zabývaly a také se s nimi náležitě v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. K tomu dlužno dodat, že stěžovatel zcela totožné námitky uplatňoval i v předchozím exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. E 1004/98, avšak nikdy nedoložil žádný věrohodný důkaz o tom, že skutečně podstatnou část dluhu splatil. Pro posouzení přijatelnosti ústavní stížnosti je však rozhodující závěr dovolacího soudu, který v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že stěžovatel tomuto soudu nepředestřel žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za otázku zásadního právního významu a to v situaci, kdy dovolání bylo přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Postup dovolacího soudu byl přitom zcela v souladu s procesními předpisy a Ústavní soud neshledal v řízení před ním žádné porušení základních práv stěžovatele.

13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal v řízení před dovolacím soudem žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, pokud směřovala proti rozhodnutí dovolacího soudu, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. V.

14. Pokud jde o rozhodnutí soudního exekutora JUDr. Kamila Součka ze dne 4. října 2007, č. j. 083 EX 806/05-100, a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. ledna 2008, č. j. 20 Co 770/2007-41, která předcházela rozhodnutí dovolacího soudu, s ohledem na to, že tomuto soudu nebyla předestřena žádná otázka, kterou by bylo možno posoudit jako otázku zásadního právního významu, bylo nutné ústavní stížnost i v této části posoudit jako opožděně podanou podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Výjimku vyplývající z § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu je totiž možno uplatnit jen tehdy, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Pokud ovšem nebyla dovolacímu soudu žádná taková otázka vůbec předestřena, neměl dovolací soud žádný prostor pro takové uvážení.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. listopadu 2010 Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu