II.ÚS 2565/07
V PLATNOSTI- OS Opava 7 C 16/2006-68
- OS Opava . 1739/2007
- ÚS II.ÚS 2565/07
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje. Návrh na zahájení řízení byl nepřípustný, protože posledním opravným prostředkem bylo odvolání proti usnesení, které nabylo právní moci bez jeho podání. Sdělení ministerstva spravedlnosti nebylo rozhodnutím ve smyslu zákona o Ústavním soudu, protože nezamítlo stížnost, ale poučilo o omezení pravomoci přezkumu. Ústavní soud proto rozhodnutí nepřijal jako příslušný k přezkumu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. B., proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 12. 2006, č. j. 7 C 16/2006-68, usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 5. 2007, č. j. 7 C 16/2006-86, a proti sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 7. 9. 2007, č. j. 1739/2007-SNI-PP/2, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. 10. 2007, se stěžovatel domáhá, s odkazem na porušení svých práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a čl. 90 a čl. 96 Ústavy, zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu v Opavě, které označuje za diskriminační s ohledem na akceptovanou námitku promlčení bez přihlédnutí k ustanovení § 563 o.z. Dále navrhuje "zrušit výrok ministra spravedlnosti ze dne 7. 9. 2007, č. j. 1739/2007, o zamítnutí stížnosti proti soudci Mgr. Vítězslavu Špalkovi, který protiprávní neposlušností poškodil stěžovatele uplatněním nepříslušného atributu § 657 o.z. místo § 563 o.z". Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 12. 2006, č. j. 7 C 16/2006-68, byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal, aby žalovanému V. Ch. bylo uloženo zaplatit mu částku 100.000,-Kč s přísl. Současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Usnesením ze dne 9. 5. 2007, č. j. 7 C 16/2006-86, Okresní soud v Opavě odmítl odvolání stěžovatele do výroku ve věci samé jako opožděně podané. Jak zjistil Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Opavě, zástupkyni stěžovatele bylo uvedené usnesení doručeno dne 17. 5. 2007. Stěžovatel proti němu nepodal odvolání a usnesení nabylo právní moci dne 2. 6. 2007. Dne 29. 8. 2007 se stěžovatel obrátil na ministra spravedlnosti se stížností na nevhodné chování soudce Okresního soudu v Opavě Mgr. Vítězslava Špalka, kterého se měl dopustit při projednávání věci vedené pod sp. zn. 7 C 16/2006. Ministerstvo spravedlnosti na tuto stížnost reagovalo dopisem ze dne 7. 9. 2007, č. j. 1739/2007-SNI-PP/2, v němž stěžovateli sdělilo, že vzhledem k obsahu jeho podání, z něhož je zjevné, že v něm specifikované námitky směřují výhradně k rozhodovací činnosti v předmětné věci, není oprávněno přezkoumávat postup soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti. Podání stěžovatele proto nehodnotilo jako stížnost podle § 164 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. Ústavní soud se primárně zabýval tím, zda návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Mezi základní atributy ústavní stížnosti náleží požadavek její subsidiarity, vyjádřený v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud ve své judikatuře ustáleně vychází z názoru, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy procesními prostředky, které jednotlivci poskytuje zákon. Posledním procesním prostředkem ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu bylo v projednávaném případě odvolání proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 5. 2007, jímž bylo odmítnuto jako opožděné odvolání stěžovatele proti výroku I. rozsudku stejného soudu ze dne 1. 12. 2006. O právu podat tento opravný prostředek byl stěžovatel řádně poučen. Jak vyplývá ze sdělení Okresního soudu v Opavě, této možnosti však ve stanovené lhůtě nevyužil a usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání tak nabylo právní moci. Odvolací soud tedy nedostal příležitost, aby se v rámci rozhodování o opravném prostředku správností postupu soudu prvního stupně zabýval. Samotnému Ústavnímu soudu tudíž vzhledem k subsidiaritě ústavní stížnosti nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí, které nebylo napadeno přípustným odvoláním, neboť se nejedná o rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který měl stěžovatel k dispozici na ochranu svých práv. Ve vztahu k napadenému sdělení Ministerstva spravedlnosti, které stěžovatel zřejmě považuje za rozhodnutí o posledním procesním prostředku dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť od jeho doručení odvíjí lhůtu k podání ústavní stížnosti, si Ústavní soud položil otázku, zda vůbec jde o rozhodnutí orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, které by byl právněn v případě vyhovujícího nálezu dle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušit. Uvedeným vyrozuměním Ministerstvo spravedlnosti reagovalo na podání stěžovatele, jímž si stěžoval na rozhodování soudce Okresního soudu v Opavě při projednávání jeho věci vedené pod sp. zn. 7 C 16/2006. Tímto vyrozuměním nezamítlo stížnost, jak nesprávně dovozuje stěžovatel, ale zcela neformálním způsobem mu sdělilo, že není oprávněno přezkoumávat postup soudu při výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti a poučilo jej o tom, že procesní a věcný postup soudu v řízení mohou za splnění podmínek daných občanským soudním řádem přezkoumávat pouze soudy, zpravidla vyšších instancí, v rámci rozhodování o opravných prostředcích. Z obsahu napadeného přípisu ministerstva tedy nevyplývá, že by šlo o rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, které by bylo způsobilé autoritativně a pravomocně zasáhnout do subjektivních práv stěžovatele, a které by byl Ústavní soud oprávněn ve smyslu navrhovaného petitu zrušit. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost v části směřující proti rozhodnutím Okresního soudu v Opavě odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou a v části namířené proti sdělení Ministerstva spravedlnosti ji odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti z důvodu nepřípustnosti a nepříslušnosti Ústavního soudu by bylo nadbytečné činit kroky k odstranění vady návrhu - chybějícího zastoupení stěžovatele advokátem.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. října 2007 Stanislav Balík soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.