II.ÚS 2574/21

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Daniely Müllerové, zastoupené Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, proti výrokům III a IV rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 71 Co 316/2019-311 ze dne 21. 6. 2021, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Ostravě rozhodl výše označeným rozsudkem ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Ve výrocích III a IV uložil stěžovatelce a jejímu manželovi povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 32 700 Kč i náklady odvolacího řízení ve výši 22 989 Kč.

2. Podle stěžovatelky bylo napadenými výroky III a IV porušeno její právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na právní pomoc v řízení před soudy dle čl. 37 odst. 2 Listiny, neboť při rozhodování o nákladech řízení nebyla reflektována judikatura Ústavního soudu, konkrétně například nález sp. zn. I. ÚS 262/20 ze dne 10. 11. 2020 či usnesení sp. zn. II. ÚS 1224/21 ze dne 31. 5. 2021. Jelikož dovolání není přípustné proti části rozhodnutí týkající se nákladů řízení, uvádí stěžovatelka, že vyčerpala všechny opravné prostředky.

3. Ústavní soud si vyžádal u Okresního soudu v Opavě kopii dovolání, které stěžovatelka podala, a zjistil, že tímto dovoláním stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu v plném rozsahu.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

5. I když dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není podle § 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu přípustné, byly dovoláním napadeny výroky ve věci samé. Jak Ústavní soud vyložil v usnesení sp. zn. III. ÚS 941/19 ze dne 30. 5. 2019 (U 8/94 SbNU 435), bodech 13-14, shledá-li Nejvyšší soud dovolání přípustným, mohl by nejen zrušit nebo změnit napadený rozsudek ve výroku ve věci samé, ale také zrušit akcesorický výrok o nákladech řízení (§ 243e občanského soudního řádu), případně o těchto nákladech znovu rozhodnout (§ 243c ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu). Tím by tedy byl obecným soudům otevřen prostor, aby se opětovně zabývaly i náklady řízení a aby v rámci rozhodování o nich přihlédly k námitkám uplatněným stěžovatelkou v ústavní stížnosti. Pokud by tedy Ústavní soud přezkoumal výroky napadeného rozhodnutí o nákladech řízení ještě předtím, než bude ze strany Nejvyššího soudu rozhodnuto o dovolání proti výroku ve věci samé, nejenže by nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva, nýbrž by tím, byť jen nepřímo, předjímal i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší [srov. obdobně usnesení sp. zn. II. ÚS 1033/19 ze dne 10. 4. 2019, usnesení sp. zn. III. ÚS 3237/19 ze dne 31. 10. 2019]. Ústavní stížnost účastníka řízení podaná proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení předtím, než Nejvyšší soud rozhodne o dovolání proti výroku ve věci samé, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná [usnesení sp. zn. III. ÚS 941/19 ze dne 30. 5. 2019 (U 8/94 SbNU 435), bod 14; obdobně ve vztahu k dovolání podaném jiným účastníkem srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 33/20 ze dne 20. 9. 2021].

6. V posuzované věci bylo podáno proti rozsudku krajského soudu dovolání směřující proti výrokům ve věci samé, o němž dosud nebylo rozhodnuto; ústavní stížnost směřující proti výrokům o náhradě nákladů řízení je proto nepřípustná. Ústavní soud pro úplnost dodává, že stěžovatelka není nijak poškozena na svém právu na přístup k Ústavnímu soudu. Nebude-li srozuměna s výsledkem dovolacího řízení, po jeho skončení bude mít možnost podat ústavní stížnost novou, a to tak, aby zohledňovala dovolací řízení, včetně samotného rozhodnutí o dovolání [srov. obdobně usnesení sp. zn. III. ÚS 3237/19 ze dne 31. 10. 2019, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1112/20 ze dne 11. 8. 2020]. Vzhledem k nepřípustnosti ústavní stížnosti již Ústavní soud nevyzýval k odstranění dalších případných vad návrhu.

7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2021 Kateřina Šimáčková, v. r. soudkyně zpravodajka