II.ÚS 265/96
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí zákonné lhůty. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, podle něhož není možné přiznat zachování lhůty po jejím uplynutí. Lhůta k podání ústavní stížnosti začala dnem nabytí právní moci rozhodnutí o posledním prostředku. Vzhledem k tomu, že stížnost nebyla podána včas, nemohl soud její věcnou podstatu projednat.
Rubrum
II. ÚS 265/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky J.T., zastoupené advokátem JUDr. R.J., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 4. 1994, čj. 5 C 210/92-20, a rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 3. 1995, čj. 14 o 640/94-36, došlé Ústavnímu soudu dne 3. 10. 1996, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á .
Odůvodnění
: Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 3. 1995, čj. 14 o 640/94-36, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 4. 1994, čj. 5 C 210/92-20, v řízení o přechod vlastnického práva k nemovitostem. Rozhodnutí nabyla právní moci dne 28. 4. 1995. Proti těmto rozsudkům podala navrhovatelka ústavní stížnost. Současně podala žádost o přiznání zachování lhůty k podání ústavní stížnosti s tím, že v důsledku dlouhodobé nemoci nemohla dodržet zákonnou lhůtu k podání ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Dle uvedeného ustanovení zákona ve vztahu k § 43 odst. 1 písm. b) cit. zákona (jímž je ve spojení s čl. 88 Ústavy ústavní soud vázán), není dáno ústavnímu soudu k úvaze eventuální přiznání zachování lhůty tam, kde lhůta dle zákona marně uplynula. V daném případě lhůta započala dne 28. 4. 1995 a posledním dnem k podání ústavní stížnosti byl den 26. 6. 1995. Z výše uvedeného je zřejmé, že ústavní stížnost navrhovatelky nelze věcně projednat, neboť byla podána po uplynutí lhůty k podání ústavní stížnosti. Dle § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout. P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu ČR V Brně dne 22. října 1996
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.