II.ÚS 2667/19

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o návrhu stěžovatele F. Š., t. č. ve Věznici v Ostrově, P. O. BOX 100, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2019 č. j. 8 As 170/2019-16, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 13. 8. 2019 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, brojící proti shora označenému usnesení Nejvyššího správního soudu.

2. Ústavní soud dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, posuzuje, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Podání stěžovatele není možné považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních i obsahových nedostatků, mimo jiné nedostatkem povinného právního zastoupení.

3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

4. V nyní projednávaném případě však Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatel obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl již v minulosti vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl též poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 3806/18, I. ÚS 3807/18, III. ÚS 3804/18 a IV. ÚS 3799/18). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

5. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou, podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Ostatně tímto způsobem již Ústavní soud postupoval ve věci tohoto konkrétního navrhovatele již dříve (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 974/19 ze dne 10. 4. 2019 či usnesení sp. zn. II. ÚS 1082/19 ze dne 16. 4. 2019 aj.). Současně není možné opomenout, že stěžovatel k Ústavnímu soudu během jediného dne směřoval celkem 6 svých prakticky "formulářových" podání.

6. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. srpna 2019 Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj