II.ÚS 272/06
V PLATNOSTI- KS Brno 49 Co 52/2004
- ÚS 49 Co 52/2004
- NS 28 Cdo 1865/2005
- ÚS II.ÚS 272/06
Citované zákony (3)
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Jiřího Nykodýma a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti J. K., právně zastoupené JUDr. Janem Klárem, advokátem se sídlem Starobrněnská 19/21, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 28 Cdo 1865/2005, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2005, sp. zn. 49 Co 52/2004, a usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 3 C 655/98, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení všech shora uvedených rozhodnutí obecných soudů. Usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu ve Vyškově, jímž byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení. V odůvodnění usnesení Nejvyšší soud uvedl, že pro řízení o návrhu na obnovu řízení platí ustanovení bodu 16 hlavy I Přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., podle nějž se návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. před 1. 1. 2001, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na obnovu řízení je tedy přípustné až podle občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") v aktuálním znění (§ 238 odst. 1 písm. a). Procesní úprava předchozí, relevantní pro posouzení věci, dovolání proti takovému usnesení nepřipouštěla. Dovolací soud proto dovolání stěžovatelky jako nepřípustné odmítl. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že Nejvyšší soud svým usnesením porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aniž by však rozvedla, v čem konkrétně porušení tohoto práva spatřuje a dále v ústavní stížnosti stěžovatelka napadá správnost rozhodnutí soudů nižších stupňů. Ústavní soud tedy přezkoumal rozhodnutí Nejvyššího soudu z hlediska tvrzeného porušení práva na soudní ochranu a shledal, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná a proti usnesení Krajského soudu v Brně a usnesení Okresního soudu ve Vyškově je podána opožděně. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle ustanovení § 72 odst. 4 cit. zákona pak platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. V daném případě sice byl mimořádný opravný prostředek Nejvyšším soudem odmítnut jako nepřípustný, avšak nikoli z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.), ale proto, že jej nepřipouští samotný občanský soudní řád. Ústavní soud se ztotožnil s argumentací dovolacího soudu ohledně přípustnosti dovolání proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu řízení a dospěl k závěru, že jeho rozhodnutí je zcela v souladu s příslušnými ustanoveními o. s. ř., a že jím nedošlo k stěžovatelkou namítanému porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. Jestliže dovolání vůbec nelze - v tomto konkrétním případě - ze zákona považovat za procesní prostředek, který zákon poskytuje k ochraně práva, pak posledním procesním prostředkem stěžovatelky bylo odvolání proti usnesení soudu I. stupně. Lhůta k podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu počala tedy stěžovatelce běžet dnem doručení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2005, sp. zn. 49 Co 52/2004. Ústavní stížnost však byla podána osobně až dne 4. 5. 2006, tedy zjevně po lhůtě stanovené pro její podání zákonem o Ústavním soudu. Protože ústavní stížnost byla ze shora uvedených důvodů shledána částečně jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem, nezbylo Ústavnímu soudu než jej odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. června 2006 Stanislav Balík předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.