II.ÚS 2726/22
V PLATNOSTI- MS Praha 15 Co 137/2019-573
- NS 25 Cdo 2091/2020
- ÚS II.ÚS 2726/22
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože se jednalo o zjevně neopodstatněný návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka žádala náhradu nákladů na péči o osiřelé děti, které byla však v souladu s § 2960 o. z. nelegitimní. Soudy nemohly stěžovatelku poučit o náhradě podle § 2966 o. z., protože tento nárok náleží pouze osiřelým dětem, nikoli jejich pečovatelům. Zásah do procesních práv stěžovatelky nebyl prokázán, protože soudy nezakázaly nárok, který jí náležel. Rozhodnutí bylo založeno na správném právním vyhodnocení a rovnosti účastníků před soudem.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. A., zastoupené JUDr. Filipem Matoušem, advokátem, sídlem Lazarská 6, Praha 2, proti výroku II. rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2091/2020 ze dne 29. 6. 2022, výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 15 Co 137/2019 ze dne 10. 10. 2019 a výroku VIII. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 43 C 184/2016 ze dne 10. 12. 2018, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavnímu soudu byl dne 3. 10. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných výroků rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Stěžovatelka, žalobkyně b) se v řízení před obecnými soudy společně se žalobcem a) (A. A.), žalobkyní c) (F. A.) a žalobcem d) R. S. A. domáhala odškodnění za smrt S. A., oběti dopravní nehody zaviněné druhým žalovaným (M. P.). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 50 P 353/2014 ze dne 11. 9. 2014 byla stěžovatelka v souladu s § 928 odst. 1 občanského zákoníku (dále též "o. z.") ustanovena poručníkem žalobců c) a d). Žalobci a) - d) se v řízení před obecnými soudy domáhali několika typů nároků, šlo mj. o náhradu nemajetkové újmy způsobené smrtí osoby blízké dle § 2959 o. z., náhrady nemajetkové újmy v podobě zásahu do práva na soukromý život stěžovatelky dle § 2956 o. z., a nákladů na péči o žalobce c) a d) dle § 2960 o. z. Nalézací soud nárok stěžovatelky a žalobce a) na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s péčí o žalobce c) a d) zamítl s tím, že stěžovatelka a žalobce a) tento nárok dovozují z § 2960 o. z. Toto ustanovení se však dle názoru soudu prvého stupně uplatňuje pouze v případě škody na zdraví, kdy poškozenému vznikají dílčí majetková práva. V projednávané věci je však ve smyslu § 2960 o. z. poškozeným zemřelá S. A. a stěžovatelka a žalobce a) by tak mohli uplatňovat toliko náhradu nákladů na péči o zdraví, osobu a domácnost dcery S., nikoliv žalobců c) a d), jako sekundárních obětí. K obdobnému závěru pak dospěl i Městský soud v Praze jako soud odvolací. Nejvyšší soud jako soud dovolací v závěru svého rozhodnutí uvedl, že žalobci c) a d) nepotřebují péči z důvodu jejich zdravotního stavu, na který právě § 2960 o. z. dopadá, ale protože jde o nezletilé děti, které osiřely. Poručník k těmto dětem nemá vyživovací povinnost. Tu je povinen hradit škůdce podle § 2966 o. z. Stěžovatelka však považuje za podstatné, že v žalobním návrhu vylíčila všechny rozhodné skutečnosti pro uplatnění svého nároku. Obecné soudy se shodly na tom, že tato otázka nebyla doposud judikatorně řešena a že žalovaný nárok měl být uplatněn podle § 2966 o. z. S ohledem na uvedené má stěžovatelka za to, že byla krácena na svých procesních právech, pokud se jí nedostalo odpovídajícího poučení. Byla-li její skutková tvrzení neúplná, měla být o nedostatku svých tvrzení poučena. Právní hodnocení skutkových okolností není podstatnou náležitostí žalobního návrhu. Pokud § 2960 o. z. přiznává poškozenému nárok na náklady spojené s péčí o něj, je podle stěžovatelky logické, aby stejný nárok měly i osoby pečující v případě jeho smrti o nezletilé potomky poškozeného nebo i jiné osoby odkázané výživou na poškozenou. Stěžovatelka poukázala na § 928 odst. 2 o. z., podle něhož poručník nemá vůči dítěti vyživovací povinnost. Z § 10 odst. 1 o. z. stěžovatelka dovozuje, že pokud obecné soudy měly za to, že nelze žalovaný nárok přiznat dle § 2960 o. z., měly tak učinit dle § 2966 o. z. III. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal. Zejména z napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu je zřejmé, že stěžovatelkou uplatněný nárok na náklady na péči o osiřelé nezletilé děti nelze uplatňovat podle § 2960 o. z., protože domácnost dcery S. zanikla její smrtí. Předmětné náklady na péči lze požadovat jako peněžitý důchod podle § 2966 o. z., ale zde jsou aktivně legitimovány pouze osiřelé děti a nikoli stěžovatelka. Soudy tak nemohly stěžovatelce přiznat nárok, který náleží někomu jinému. Nemohly ani stěžovatelku v tomto směru poučit, protože takové poučení by již vybočilo ze zákonné poučovací povinnosti soudů a vedlo by k porušení rovnosti účastníků před soudem. Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji odmítl.
Poučení
Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2023 Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.