II.ÚS 2766/14

Rubrum

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) nezl. T. K. a 2) V. K., oba zastoupeni Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem Burešova 6, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2013, č. j. 1 Co 44/2013-437, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2014, č. j. 30 Cdo 292/2014-493, takto:

Výrok

Vykonatelnost výroku II. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2013, č. j. 1 Co 44/2013-437, se odkládá do vykonatelného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností, podanou k Ústavnímu soudu dne 18. 8. 2014, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů pro porušení práva na spravedlivý proces dle článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podstata ústavní stížnosti spočívá v tom, že Vrchní soud v Olomouci citovaným usnesením zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2012, č. j. 24 C 3/2011-347 (výrok I.), a současně nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce (výrok II.).

2. Stěžovatelé dále navrhli, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost výroku II. napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, neboť další jednání soudu I. stupně s jinou soudkyní je nařízeno na 9. 10. 2014 a hrozí tak, že bude v mezidobí vedeno řízení jiným nežli zákonným soudcem, které by pak muselo být vedeno znovu. V ústavní stížnosti se uvádí, že "s ohledem na citlivost věci" (žádost o omluvu vůči Zdravotnické záchranné službě Jihomoravského kraje za zásah následující po domácím porodu), je každá účast stěžovatelky 2) na jednání a každý její další výslech pro ni "extrémně stresující a způsobuje její sekundární viktimizaci". Pokud by však bylo rozhodnuto o vrácení věci původnímu soudci, musely by být úkony soudu provedeny znovu.

3. Ústavní soud může podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

4. Podmínky citovaného ustanovení jsou podle názoru Ústavního soudu splněny i přesto, že si Ústavní soud je vědom toho, že odklad vykonatelnosti je institutem mimořádným a citované ustanovení je nutno vykládat restriktivně (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 254/02 ze dne 9. 6. 2004). S ohledem na okolnosti tohoto případu je však zřejmé, že odložením vykonatelnosti předmětné výrokové části napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci nedojde k rozporu s důležitým veřejným zájmem; právě naopak, jeho výkon by mohl potenciálně vyústit v situaci, kdy by věc stěžovatelů byla projednávána a případně i rozhodnuta nezákonným soudcem. Z povahy a smyslu tohoto rozhodnutí však samozřejmě plyne též to, že ve věci nemůže jednat a rozhodovat ani soudce, který v ní rozhodoval dosud. Smysl odkladu vykonatelnosti rozhodnutí napadeného ústavní stížností totiž spočívá v dočasném "zmrazení" jeho účinků tak, aby nebyl zmařen účel tohoto řízení.

5. Z tohoto důvodu Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti výroku II. napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci vyhověl, aniž by tím samozřejmě jakkoliv předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. září 2014 Jiří Zemánek v. r. předseda senátu