II.ÚS 277/97
V PLATNOSTI- KS Ostrava 5 To 185/97
- ÚS II.ÚS 277/97
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože námitky o nedostatku informování obhájce nebyly závazné. Soud uvedl, že i když sdělení obvinění nebylo doručeno samostatně, bylo obhájci předáno prostřednictvím usnesení o ustanovení obhájce. Zákon nevyžaduje, aby vyšetřovatel informoval obhájce o každém vyšetřovacím úkonu bez jeho žádosti. Stížnost byla zjevně neopodstatněná, protože stěžovatel nevyužil možnosti námitky v předchozím řízení.
Rubrum
II. ÚS 277/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Vladimíra Paula v právní věci stěžovatele M.K., zastoupen advokátkou JUDr. D.V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 1997, sp. zn. 5 To 185/97, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá s odvoláním na porušení práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na obhajobu a její přípravu dle č1. 40 odst. 3 Listiny zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byl odsouzen pro trestný čin loupeže dle § 234 odst. 1 a trestný čin vydírání dle § 235 odst. 1 a trestný čin neoprávněného užívání cizí věci dle § 249 odst. 1 tr. zákona. K namítanému porušení základních lidských práv a svobod došlo dle stěžovatele v rámci přípravného řízení, a to tak, že obhájkyni v rozporu s ustanovením § 160 tr. řádu nebylo vyšetřovatelem doručeno sdělení obvinění ze dne 9. 2. 1996 pro trestný čin podle § 234 odst. 1 tr. zákona, spáchaný ve spolupachatelství, a dále tak, že vyšetřovatel obhájkyni nevyrozuměl o provádění některých vyšetřovacích úkonů výslechem svědků vůbec a u některých nedostatečně. Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Podstata ústavní stížnosti stěžovatele spočívá v tom, že stěžovatel nesouhlasí s postupem orgánů činných v rámci přípravného řízení, pokud nebylo obhájkyni doručeno sdělení obvinění pro trestný čin loupeže a dále potud, pokud tato nebyla vyrozuměna bud' vůbec nebo jen nedostatečně ohledně výslechu svědků, prováděných vyšetřovatelem. Stran námitky, týkající se nedostatku doručení sdělení obvinění obhájkyni stěžovatele, Ústavní soud z připojeného spisu Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 2 T 94/96, zjistil, že ve spisu se skutečně nenachází doklad o doručení sdělení obvinění pro trestný čin loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zákona. Nicméně na druhé straně je ve spisu doklad o doručení usnesení o ustanovení obhájcem z téhož dne, tj. ze dne 9. 2. 1996, v němž se výslovně uvádí, že stěžovatel je obviněn pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a § 9 odst. 2 tr. zákona. Jakkoliv tedy nebylo sdělení obvinění doručeno samostatně obhájkyni, tak jak předpokládá § 160 odst. 1 věta čtvrtá tr. řádu, nemohl uvedený nedostatek založit porušení práv stěžovatele v ústavní rovině. Jinými slovy, vytýkaná vada přípravného řízení, spočívající v nedostatku doručení sdělení obvinění ze dne 9. 2. 1996 obhájkyni ve smyslu § 160 odst. 1 věta čtvrtá tr. řádu, není ve světle doručení usnesení o ustanovení obhájcem z téhož dne, v němž se výslovně uvádí, že stěžovatel byl obviněn pro tr. čin dle § 234 odst. 1 tr. zákona vadou způsobilou porušit právo stěžovatele na obhajobu z hlediska jeho podstaty. Ohledně námitek, týkajících se nedostatků v upozornění obhájce vyšetřovatelem, že budou prováděny výslechy svědků, resp. jiné vyšetřovací úkony (§ 165 tr. řádu), nutno předeslat, že pro úkony v rámci přípravného řízení platí zásada neveřejnosti a že § 165 tr. řádu zakotvuje jen průlom do této zásady. Navíc samo znění § 165 tr. řádu připouští postup všeobecně teorií i praxí přijímaný, totiž že právo obhájce účastnit se vyšetřovacích úkonů v přípravném řízení je podmíněno jeho žádostí, resp. oznámením, že se chce účastnit všech vyšetřovacích úkonů, příp. jednotlivého úkonu, nicméně specifikovaného obhájcem. Protože ve spise se žádné takové oznámení nenachází a stěžovatel je ani netvrdí, je i tato námitka lichá. Jinými slovy, protože ustanovení § 165 tr. řádu zakotvuje právo obhájce a nikoliv povinnost vyšetřovatele, a to v tom smyslu, že povinnost vyšetřovatele nastoupí, uplatní-li obhájce své právo, k čemuž však v dané věci nedošlo, jde i v tomto směru o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou. Ne v poslední řadě je třeba dodat, že všechny vytýkané vady stěžovatel, ani jeho obhájkyně v řízení před obecnými soudy nijak nenamítali, a to s tím důsledkem, že jde z tohoto pohledu o ústavní stížnost, k jejímuž projednání není Ústavní soud příslušný, neboť obcházením soustavy obecných soudů stěžovatel staví Ústavní soud jakožto orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 ústavy ČR) do role, která mu zjevně nepřísluší, totiž do role obecného soudu. Z důvodů shora uvedených nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout. P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová V Brně dne 25. 6. 1998 předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.