II.ÚS 2787/24

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Jana Svatoně a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 1515/2024-565 ze dne 20. 6. 2024, spojené s návrhem na "zrušení zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném od 1. 1. 2024", za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se před Ústavním soudem domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž bylo zastaveno řízení o dovolání stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 57 Co 224/2021-424 ze dne 17. 2. 2022, a to z důvodu, že nebyla v řízení před Nejvyšším soudem zastoupena advokátem nebo notářem. Ústavní stížnost stěžovatelka spojila s návrhem na zrušení zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném od 1. 1. 2024.

2. Ústavní stížnost stěžovatelky nebylo možno považovat za řádnou, jelikož byla zatížena procesními i obsahovými nedostatky (§ 34 ve spojení s § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Stěžovatelka mimo jiné nebyla zastoupena advokátem podle § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu.

3. Stěžovatelka v podání výslovně uvedla, že si je vědoma povinnosti zastoupení advokátem jako podmínky řízení o ústavní stížnosti a že požádala dne 2. 10. 2024 Českou advokátní komoru o jeho určení. Zároveň Ústavní soud požádala o stanovení lhůty k odstranění vady chybějícího povinného zastoupení do doby, než bude o její žádosti o určení advokáta rozhodnuto.

4. Ústavní soud zvážil, zda má za této situace stěžovatelku opětovně poučit o povinnosti zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem a poskytnout jí dodatečnou lhůtu pro to, aby vady ústavní stížnosti odstranila. Dospěl k závěru, že takový postup by nebyl účelný.

5. Stěžovatelka před Ústavním soudem zahájila přes sto řízení o ústavních stížnostech. V nich byla opakovaně poučena o náležitostech ústavní stížnosti, a to buď prostřednictvím výzvy k odstranění vad podání, nebo usneseními, jimiž dochází k odmítnutí jejích vadných podání.

6. Žádost o určení advokáta adresovaná České advokátní komoře není sama o sobě důvodem pro poskytnutí lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti (usnesení sp. zn. IV. ÚS 794/24 ze dne 5. 4. 2024 nebo sp. zn. II. ÚS 919/24 ze dne 23. 4. 2024). Lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, stěžovatelka však o tuto výjimku žádá téměř v každém svém návrhu. Již v dřívějších usneseních Ústavní soud konstatoval, že podání této stěžovatelky mají obstrukční charakter (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 3266/22 ze dne 14. 12. 2022 nebo sp. zn. II. ÚS 3033/22 ze dne 14. 11. 2022) a bez stanovení lhůty k odstranění vad její ústavní stížnosti odmítl. Lhůtu pro odstranění vad proto nestanovil ani v tomto případě.

7. Přesto Ústavní soud dotazem u České advokátní komory ověřil, že stěžovatelce na základě její žádosti nebyl advokát pro poskytnutí právní služby určen a že toto rozhodnutí nabylo právní moci již dne 8. 11. 2024. Na to však stěžovatelka v řízení před Ústavním soudem nijak nereagovala.

8. Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Návrh na zrušení výše uvedeného zákona podaný podle § 74 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť takový návrh sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. prosince 2024 Kateřina Ronovská v. r. předsedkyně senátu