II.ÚS 2917/09
V PLATNOSTI- NSS 4 Ads 110/2009-59
- ÚS II.ÚS 2917/09
Ústavní soud odmítl návrh na zahájení řízení, protože podání nesplňovalo formální podmínky stanovené zákonem. Navrhovatel nebyl zastoupen advokátem, což je povinnost pro řádné podání ústavní stížnosti. Soud uznal, že navrhovatel byl v minulosti opakovaně informován o požadavcích na zastoupení a měl možnost upravit podání v zákonné lhůtě. Vzhledem k tomu, že bylo zřejmé, že navrhovatel je obeznámen s povinnostmi, nebylo vhodné mu poskytnout dodatečnou lhůtu k odstranění vad. Soud proto návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl bez ústního jednání.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o návrhu JUDr. Z. A., směřujícího proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009 č. j. 4 Ads 110/2009-59, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 11. 2009, se navrhovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatele proti rozhodnutí Městského soudu v Praze o návrhu na vydání předběžného opatření jako nepřípustná. Ústavní soud nejdříve posoudil, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), umožňující jeho meritorní projednání. Zmíněné podání však náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem nesplňuje. Navrhovatel si je sepsal sám a není zastoupen advokátem, jak to vyžaduje zákon o Ústavním soudu. Ústavní soud vážil, zda v konkrétním případě navrhovatele bude výzva k odstranění vad jeho podání v dodatečně stanovené lhůtě proporcionálním z hlediska vztahu mezi základním právem navrhovatele na přístup k Ústavnímu soudu a trváním na splnění zákonných podmínek realizace tohoto práva ve lhůtách stanovených zákonem o Ústavním soudu. Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená § 72 zákona o Ústavním soudu je podle Ústavního soudu plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. V případě navrhovatele nelze odhlédnout od skutečnosti, že jako stěžovatel vystupoval v řízení před Ústavním soudem již ve více než sedmi desítkách projednávaných věcí (z posledních např. řízení vedené pod sp. zn. I. ÚS 1966/09, IV. ÚS 1796/09 aj.), a musela mu být známa skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem včetně sepisu samotné ústavní stížnosti, neboť jak je Ústavnímu soudu známo, byl o tom v předchozích řízeních před Ústavním soudem opakovaně poučen. Naposledy tak Ústavní soud učinil ve věci navrhovatele vedené pod sp. zn. III. ÚS 2615/09, když navrhovateli adresoval výzvu k odstranění vad, která byla navrhovateli doručena dne 4. 11. 2009, tedy zjevně před podáním nyní projednávaného návrhu. Ústavní soud v nyní projednávané věci již považoval za nadbytečné navrhovatele znovu formálně vyzývat k odstranění vad ústavní stížnosti za situace, kdy je z výše uvedeného patrné, že je navrhovatel velmi dobře informován o tom, jaké požadavky klade zákon na řádnou ústavní stížnost. Přesto však řádnou ústavní stížnost v zákonné šedesátidenní lhůtě nepodal. Vzhledem k výše uvedenému proto soudci zpravodaji nezbylo než, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, za aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh odmítnout.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání. V Brně dne 27. listopadu 2009 Stanislav Balík , v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.