II.ÚS 295/98
V PLATNOSTI- KS Ústí 30 Co 42/98-24
- KS Ústí E 1781/96
- ÚS II.ÚS 295/98
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyčerpala předchozí procesní prostředky. Soud uvedl, že proti rozhodnutí krajského soudu je přípustné dovolání podle § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. jako mimořádný opravný prostředek. Dle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné prostředky ochrany práva. Ústavní soud tedy rozhodl, že stížnost je návrhem nepřípustnou, protože nebylo splněno podmínka vyčerpání prostředků.
Rubrum
II. ÚS 295/98 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci ústavní stížnosti A.S., zastoupené advokátem JUDr. M.K., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, čj. 30 Co 42/98-24, ze dne 20. 3. 1998, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Stěžovatelka se s odvoláním na porušení ústavního práva na soudní ochranu domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo usnesení soudu prvého stupně o nařízení výkonu rozhodnutí změněno tak, že se návrh na výkon rozhodnutí zamítá a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, s odůvodněním, že soud prvého stupně v nalézacím řízení ohledně nároku na zaplacení dlužné částky před ustanovením opatrovníka žalovanému neprovedl patřičná šetření ve smyslu § 29 odst. 2 o.s.ř., čímž žalovaného zbavil možnosti jednat před soudem, a dovodil, že rozsudek okresního soudu dosud nebyl žalovanému doručen a tím mu nepočala běžet odvolací lhůta k podání odvolání. Dle názoru stěžovatelky nemůže krajský soud, byť nepřímo, zrušit pravomocné rozhodnutí soudu jiného, nejedná-li se o obnovu řízení. Ve svých důsledcích pak zakládá toto rozhodnutí právní nejistotu, neboť pokud se občan nemůže opřít o pravomocné rozhodnutí soudu, ztrácí důvěru ke státu samotnému, který navíc fakticky neposkytuje ochranu věřiteli, ale podporuje dlužníky. Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém vyjádření k ústavní stížnosti poukázal na to, že stěžovatelka nevyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje, neboť proti napadenému usnesení bylo dle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné dovolání. Ústavní soud po přezkoumání návrhu spolu s připojeným spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. E 1781/96, dospěl k závěru, že proti rozhodnutí Krajského soudu ze dne 20. 3. 1998, čj. 30 Co 42/98-24, je přípustné dovolání dle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť usnesením odvolacího soudu bylo změněno usnesení soudu prvého stupně a nejedná se o žádný z případů uvedených ve větě druhé za středníkem. Dle ustanovení § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. S ohledem na citovaná ustanovení má Ústavní soud za to, že v dané věci je dovolání jako mimořádný opravný prostředek procesním prostředkem, který zákon k ochraně práva stěžovatelce poskytuje a který musí být vyčerpán, aby byla splněna podmínka přípustnosti ústavní stížnosti dle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., odmítnout jako návrh nepřípustný, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová V Brně dne 1. 12. 1998 soudkyně Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.