II.ÚS 3055/17
V PLATNOSTI- NSS 10 Ads 222/2017-33
- ÚS II.ÚS 3055/17
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože návrh nevyhověl požadavkům zákona o Ústavním soudu. Nedostatečně bylo vylíčeno skutkové a právní uspořádání, nebylo zastoupeno advokátem a chyběla ústavněprávní argumentace. Soud zdůraznil, že stěžovatel byl vícekrát poučen o náležitostech podání, včetně povinnosti zastoupení, a opakované informování by bylo zbytečné. Rozhodnutí bylo vydáno bez ústního jednání, protože návrh nebyl formálně bezvadný.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou ve věci návrhu Pavla Pojdla, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Ads 222/2017-33 ze dne 6. 9. 2017, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu skrz Městský soud v Praze dne 29. 9. 2017 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Návrh nesplňoval požadavky kladené zákonem o Ústavním soudu, zejména při něm stěžovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Návrh nadto neobsahoval vylíčení skutkového a právního stavu ani ústavněprávní argumentaci (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel v minulosti podal již více než 100 ústavních stížností. Stěžovatel přitom byl v souvislosti s jeho předchozími podáními již vícekrát vyzýván k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupen advokátem a o tom, že Ústavní soud advokáta k řízení o ústavní stížnosti neustanovuje), i o případných následcích neodstranění vytčených vad. Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech navrhovatele (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1102/17 ze dne 3. 5. 2017), v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího - pro konkrétní řízení - neefektivním a formalistickým. Za dané situace tak Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Stěžovatel se dne 9. 10. 2017 obrátil na Ústavní soud s dotazem, zda jeho ústavní stížnost bude odmítnuta z důvodu absence právního zastoupení, či zda mu bude advokát určen Ústavním soudem. S ohledem na desítky návrhů, které stěžovatel směrem k Ústavnímu soudu adresoval, a na opakovaná poučení, kterých se mu k těmto návrhům dostalo (a které stěžovatel sám přiznává), nepovažoval Ústavní soud za smysluplné na toto podání před odmítnutím návrhu reagovat dalším opakováním informace, které si je stěžovatel zcela bezpochyby velmi dobře vědom. Ostatně napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo vydáno dne 6. 9. 2017, a stěžovatel tak má navzdory odmítnutí této ústavní stížnosti stále dostatečný prostor k podání nové, tentokráte již formálně bezvadné ústavní stížnosti.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. října 2017 Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.