II.ÚS 307/95
V PLATNOSTI- KS Brno 13 Co 37/95-160
- MS Brno 15 C 153/92
- NS 2 Cdon 852/96
- ÚS II.ÚS 307/95
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyčerpala všech procesních prostředků k ochraně svých práv. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, pokud nebyly využity všechny dostupné procesní prostředky. Dovolání bylo považováno za přípustné, protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně. Na základě toho bylo zjištěno, že stěžovatelka nemá právní zájem na podání ústavní stížnosti.
Rubrum
II. ÚS 307/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky J.H., zastoupené advokátem JUDr. J.L., o ústavní stížnosti ze dne 22. 12. 1995, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 1995, čj. 13 Co 37/95-160, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á .
Odůvodnění
: Navrhovatelka se obrátila na Ústavní soud s ústavní stížností proti naříkanému rozsudku Krajského soudu v Brně, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 15 C 153/92 (žalobkyně J.H. proti žalovaným 1) K., a. s. 2) obci L., 3) ČR - O.ú. Ž., o uzavření dohody o vydání nemovitosti). Na základě odvolání druhého odpůrce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 10. 1995, čj. 13 Co 37/95-160 změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 10. 1994, čj. 15 C 153/92-130, a to tak, že se zamítá návrh žalobkyně, aby žalované obci L., byla stanovena povinnost uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání nemovitostí a ve výroku o povinnosti tohoto žalovaného zaplatit žalobkyni náklady řízení. Navrhovatelka ve své ústavní stížnosti předeslala, že naříkaný rozsudek krajského soudu napadla dovoláním ze dne 15. 11. 1995. O dovolání rozhodl Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 852/96. Při posuzování tohoto dovolání postupoval dovolací soud podle ustanovení čl. II odst. 4 zákona č. 238/1995 Sb., podle něhož řízení o dovolání, o němž nebylo pravomocně rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. 1. 1. 1996), převezme a dokončí Nejvyšší soud ČR podle dosavadních procesních předpisů. Dovolání shledal Nejvyšší soud ČR přípustným podle ustanovení § 238 odst. 1 o.s.ř. (ve znění před novelizací zákonem č. 238/1995 Sb.), protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Ústavní soud shledal za prokázané, že v posuzované věci stěžovatelce dovolání přísluší. V důsledku toho lze stěžovatelce vytknout nevyčerpání všech procesních prostředků, poskytovaných zákonem k ochraně práva, dle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná. Podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo než návrh odmítnout. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu V Brně dne 11. června 1997
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.