II.ÚS 3155/14
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel není oprávněný podat stížnost proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků. Příkaz se týkal prostor ve vlastnictví společnosti, nikoli osobních prostor stěžovatele. Soud se opřel o § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož má stížnost podat jen osoba, jejíž právo bylo porušeno. Ústavní stížnost byla odmítnuta jako podaná někým zjevně neoprávněným.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Karla Tejkala, zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 20 Nt 151/2014, a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, při provádění prohlídky dle citovaného příkazu dne 30. 7. 2014, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9 a Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 9. 2014, stěžovatel napadl příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 20 Nt 149/2014 (dále jen "příkaz"), kterým byla podle § 83a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, nařízena prohlídka nebytových prostor - kanceláří společnosti Q and A s.r.o., IČ 26473089, na adrese X1, ve 4. patře budovy X2, která je ve vlastnictví spol. Realfina a.s., IČ 28483553. Rovněž napadl jiný zásah orgánu veřejné moci spočívající v postupu Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti (dále jen "policie"), při provádění prohlídky dle citovaného příkazu dne 30. 7. 2014. Stěžovatel namítá nedostatek odůvodnění příkazu, nedostatek důvodů pro provedení prohlídky a její nadbytečnost. Uvádí, že část listin, které při ní měly být hledány, již byla v době vydání příkazu součástí spisu, a že příkaz byl vydán v situaci, kdy dotčená společnost Q and A s.r.o. by požadované dokumenty vydala sama i bez nařízení prohlídky. Z uvedených důvodů je přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 12 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil a také, aby zakázal policii další porušování jeho práv. II. Ústavní stížnost byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Ústavní soud, předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Blížeji tuto Ústavou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ústavní stížnost podle citovaného ustanovení Ústavy je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků, který stěžovatel ústavní stížností požaduje zrušit, však takovýto charakter nemá. Z jeho znění je totiž zřejmé, že nesměřuje proti stěžovateli, ale týká se výlučně prostor ve vlastnictví společnosti Realfina a.s., které jsou v užívání společnosti Q and A s.r.o. Prohlídka nebyla nařízena ani provedena v prostorách stěžovatele jakožto fyzické osoby a stěžovatel tak není osobou oprávněnou namítat neústavnost příkazu, respektive provedené prohlídky, v dané věci, byť je společníkem společnosti Q and A s.r.o. (obdobně viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1682/07, I. ÚS 1267/08, II. ÚS 3644/10, I. ÚS 4482/12, II. ÚS 1880/14, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud pro úplnost dodává, že pokud by v probíhajícím trestním řízení došlo k odsouzení stěžovatele, nic mu nebrání, aby námitky týkající se provedené prohlídky uplatnil v případné ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím ve věci samé. Ústavní stížnost v této fázi může sloužit pouze k řešení bezprostředního zásahu do práv určité osoby na ochranu obydlí a vlastnictví a naopak s ohledem na zásadu subsidiarity uplatňovanou v řízení o ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) není přípustné, aby Ústavní soud předbíhal posouzení takových námitek, které se teprve mohou stát předmětem přezkumu v soustavě obecných soudů, totiž námitek obhajoby v trestním řízení. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. května 2015 Radovan Suchánek v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.