II.ÚS 3167/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatel R. Č., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 386/2025-457 ze dne 16. července 2025, usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 To 21/2024 ze dne 14. srpna 2024 a rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 75 T 11/2023 ze dne 27. 2. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 27. 10. 2025 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatel brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím. Své původní podání stěžovatel dále více než desetkrát doplnil.

2. Návrh stěžovatele nebylo možné považovat za řádný, jelikož trpěl vadami (zejm. § 30 a § 34 ve spojení s § 72 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel především nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 téhož zákona).

3. Stěžovatel byl proto vyzván, aby vadu spočívající v absenci právního zastoupení odstranil. Stěžovateli byl Českou advokátní komorou určen advokát pro zastupování v řízení před Ústavním soudem, který sepsal řádnou stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 29. 12. 2025.

4. Dne 12. 1. byl Ústavnímu soudu doručen přípis stěžovatele, v němž avizoval, že vypověděl plnou moc advokátovi, který mu byl určen Českou advokátní komorou k zastupování před Ústavním soudem. Vytýkal mu mj. citaci nepřiléhavé judikatury Ústavního soudu. Výpověď též ke svému přípisu přiložil. Ústavní soud telefonicky ověřil, že výpověď plné moci byla Mgr. Danielu Číhalovi skutečně doručena a že již stěžovatele v řízení vedeném pod sp. zn. II. ÚS 3167/25 nezastupuje. O tom byl učiněn úřední záznam, který byl založen do spisu.

5. Ústavní soud proto stěžovatele opětovně vyzval, aby si právní zastoupení zajistil, neboť advokátem musí být zastoupen v rámci celého řízení před Ústavním soudem. Stěžovatel však reagoval toliko přípisem, v němž trval na tom, aby mu buď advokáta určil Ústavní soud, či aby mu umožnil zastupovat se sám. Ani jeden z těchto postupů však zákon o Ústavním soudu Ústavnímu soudu neumožňuje.

6. Ústavní soud zdůrazňuje, že povinné zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem není samoúčelným formalismem, který by měl jednotlivcům ztížit či znemožnit přístup k Ústavnímu soudu a dosažení spravedlivého rozhodnutí v jejich věci. Zastoupení advokátem má naopak zaručit, že podstata věci bude posouzena kvalifikovaným profesionálem. Ten může jednak posoudit, zda by podání ústavní stížnosti nebylo zjevně bezúspěšným uplatňováním práva (a tuto skutečnost případně svému klientovi sdělit), ale zejména zajistit, aby podání bylo kvalifikovaně sepsáno a mělo skutečný potenciál dosáhnout řešení příznivého pro jednotlivce, který namítá porušení svých ústavně zaručených práv.

7. Nelze navíc přehlédnout, že stěžovatel není jakousi obětí systému (jak naznačuje ve svých podáních), které by bylo znemožněno domáhat se svých práv před Ústavním soudem. Českou advokátní komorou mu byl ustanoven kvalifikovaný právní zástupce, jemuž stěžovatel bez objektivního důvodu plnou moc vypověděl, avšak zároveň nebyl schopen vady návrhu odstranit jinak.

8. Po marném uplynutí lhůty k odstranění vad návrhu a po poskytnutí dalšího - více než dostatečného - času stěžovateli k vyřešení této situace tak Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout pro neodstraněné vady.

9. Proto soudce zpravodaj návrh odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. června 2026 Martin Smolek v. r. soudce zpravodaj