II.ÚS 3199/10
V PLATNOSTI- KS Brno 1 Nt 407/2010
- ÚS II.ÚS 3199/10
Ústavní soud odmítl návrh stěžovatele na základě neodstranění formálních vad ve lhůtě určené pro jejich nápravu. Stěžovatel nebyl zastoupen advokátem při podání ústavní stížnosti, což je podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nezbytné. Návrh nevykazoval minimální formální náležitosti, včetně pravdivého a srozumitelného vylíčení skutečností a ústavněprávní argumentace. Kromě toho nebyla přiložena kopie napadeného rozhodnutí, což je podle zákona nezbytné.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatele J. Ž., zastoupeného Mgr. Ondřejem Adametzem, advokátem, se sídlem v Brně, směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 1 Nt 407/2010, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se dne 10. 11. 2010 obrátil na Ústavní soud s přípisem označeným jako "Stížnost k Ústavnímu soudu České republiky". Stížnost podal proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 1 Nt 407/2010, jímž byl vzat do předběžné vazby. V podání - stručně shrnuto - uvedl, že obava z útěku byla a je v případě jeho osoby lichá a k vydání předmětného rozhodnutí nebyly splněny potřebné předpoklady. Protože uvedené podání nemělo náležitosti ústavní stížnosti, jak to vyžaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl stěžovatel vyzván přípisem datovaným dnem 16. 11. 2010 k odstranění vad ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení; přípis obsahoval podrobné pokyny, jak při nápravě formálních nedostatků postupovat. Současně byl stěžovatel upozorněn, že pokud se tak nestane, bude jeho návrh odmítnut podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Dopisem doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 12. 2010 požádal stěžovatel o prodloužení stanovené lhůty s tím, že jedná s Českou advokátní komorou o určení advokáta. Soudce zpravodaj mu tedy přípisem ze dne 9. 12. 2010 určil novou třicetidenní lhůtu. Stěžovatel reagoval přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 12. 2010, jímž požádal o ustanovení Mgr. Ondřeje Adametze, advokáta v Brně, zástupcem pro řízení o ústavní stížnosti. K přípisu připojil rozhodnutí České advokátní komory o určení jmenovaného advokáta zástupcem v této věci. Soudce zpravodaj stěžovatele (přípisem ze dne 11. 1. 2011) upozornil, že Ústavní soud stěžovatelům zastoupení nezajišťuje a advokáty v poskytnutí právní služby neustanovuje. Právní řád totiž připouští určení advokáta i pro řízení před Ústavním soudem rozhodnutím České advokátní komory podle § 18 odst. 2, § 45 odst. 2 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, čímž je vytvořen procesní nástroj k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení, a tedy i přístupu k Ústavnímu soudu. Takové rozhodnutí v případě stěžovatele Česká advokátní komora také vydala. Toto rozhodnutí ovšem nenahrazuje plnou moc; tu je potřeba určenému advokátu udělit a Ústavnímu soudu jejím předložením zastoupení doložit. Současně byla stěžovateli k nápravě formálních vad stanovena nová třicetidenní lhůta k odstranění formálních vad podání a znovu se mu dostalo poučení o následcích nesplnění této výzvy. Přípis byl zaslán na vědomí i jmenovanému advokátovi. Nato (dne 14. 1. 20011) doručil Mgr. Adametz Ústavnímu soudu spolu s průvodním dopisem kopii oznámení, kterou zaslal v dané kauze České advokátní komoře. Z ní vyplývá, že navštívil stěžovatele ve Vazební věznici Brno a po konzultaci případu dospěl k závěru, že podání ústavní stížnosti je zjevně bezdůvodné, navíc nebyly ještě ani vyčerpány všechny dostupné procesní prostředky nápravy. Stěžovatele na tyto skutečnosti upozornil a sepsal o tom záznam, který ovšem stěžovatel odmítl podepsat. V řízení o vydání do ciziny krom toho stěžovatele zastupuje ustanovený obhájce. Dne 20. 1. 2011 jmenovaný advokát v rámci nahlížení do spisu předložil plnou moc udělenou mu stěžovatelem k zastupování v řízení před Ústavním soudem. Stěžovatel pak na poslední výzvu reagoval (přípisem doručeným dne 3. 2. 2011) ještě sám sdělením, že podepsal - výše zmíněnou - plnou moc a předložil úřední záznam o podání vysvětlení pořízený s ním Policií České republiky, obvodním oddělením Buchlovice, z něhož má vyplývat, že "neobdržel žádný právoplatný rozsudek ... na česku adresu". Jak vyplývá z údajů na vrácené doručence, výzvu ze dne 11. 1. 2011, jíž byla naposledy prodloužena lhůta, stěžovatel převzal dne 13. 1. 2011; od toho dne mu počala plynout ve výzvě určená lhůta k nápravě vytčených vad. Ve stanovené lhůtě, resp. až do dne rozhodnutí o návrhu, však stěžovatel v intencích výzvy soudce zpravodaje nereagoval. V řízení o ústavní stížnosti je nezbytné, aby byli stěžovatelé zastoupeni advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a to již při jejím podání. Ústavní soud ve stanovisku Pl. ÚS-st. 1/96 (ST 1/9 SbNU 471) konstatoval: "Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Smysl a účel institutu povinného zastoupení podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze spatřovat i v univerzálnosti řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení." Je sice pravda, že v nyní posuzovaném případě advokát předložil plnou moc udělenou mu stěžovatelem k zastupování v řízení před Ústavním soudem, ovšem učinil tak pouze v souvislosti s nahlížením do spisu. Povinnost stěžovatele být v řízení zastoupen advokátem uložená zákonem o Ústavním soudu není splněna formálním založením plné moci do spisu. Je nutné, aby advokát kvalifikovaně zpracoval samotnou ústavní stížnost, eventuálně se alespoň výslovně ztotožnil s podáním stěžovatele. To se zde nestalo. Předmětná plná moc tak mohla vyvolat pouze ten účinek, že usnesení bude doručováno zmocněnému advokátu. Navíc ve stanovené lhůtě, resp. až do dne rozhodnutí o návrhu, nebyly odstraněny ani ostatní nedostatky bránící tomu, aby Ústavní soud mohl návrh považovat za ústavní stížnost a zabývat se jejím obsahem. V řízení o ústavní stížnosti je nezbytné, aby návrh vykazoval alespoň minimální formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu; musí z něho být patrno, které věci se týká a co se jím sleduje. Znění stížnostního návrhu, tedy toho, jak má Ústavní soud ve věci rozhodnout, pak musí odpovídat znění zákona. Text podání musí obsahovat pravdivé a srozumitelné vylíčení rozhodných skutečností a též ústavněprávní argumentaci, tedy označení základních práv, která měla být naříkaným aktem či jednáním dotčena, včetně výkladu, proč se tak stěžovatel domnívá. Nic z toho přípis stěžovatele nesplňoval. Konečně k podání nebyla v rozporu s dikcí zákona o Ústavním soudu připojena kopie napadeného rozhodnutí. Soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout pro neodstranění vad ve lhůtě k tomu stanovené.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. března 2011 Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.