II.ÚS 32/95
V PLATNOSTI- OS Cheb T II 13/49
- ÚS II.ÚS 32/95
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty stanovené zákonem. Návrh byl podán více než čtyři roky po nabytí právní moci posledního rozhodnutí. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. v závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná. Věc se týkala nároku na zrušení rozhodnutí týkajících se svobody pobytu a práva na vystěhování do ciziny.
Rubrum
II ÚS 32/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J.H., zastoupeného JUDr. Z.D., o zrušení rozhodnutí Okresního soudu v Chebu, sp. zn. T II 13/49, ze dne 8. 11. 1949; rozhodnutí téhož soudu, sp. zn. 2 Rt 318/91, ze dne 11. 3. 1991 a dále rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. Tz 5/93, ze dne 23. 6. 1994, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění
: Navrhovatel se ve svých postupně upřesňovaných podáních ze dne 31. 1. 1995, 3. 2. 1995, 20. 3. 1995, 21. 3. 1995 a konečně i ze dne 24. 4. 1995 domáhal zrušení rozhodnutí Okresního soudu v Chebu, sp. zn. T II 13/49, ze dne 8. 11. 1949; rozhodnutí téhož soudu, sp. zn. 2 Rt 318/91, ze dne 11. 3. 1991 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. Tz 5/93, ze dne 23. 6. 1994, neboť těmito rozhodnutími mělo být porušeno ustanovení § 7 odst. 1, 2 Ústavy ve znění zák. č. 150/1948 Sb., zaručující svobodu pobytu a právo vystěhovat se do ciziny. Ústavní soud především zkoumal, zda jde o návrh podaný ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. 1 II ÚS 32/95 Dle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dní. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatele a dospěl k závěru, že jde zjevně o návrh podaný opožděně, tj. po uplynutí 60ti denní zákonné lhůty, neboť napadená rozhodnutí Okresního soudu v Chebu jsou ze dne 8. 11. 1949 a 11. 3. 1991 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 1994, což je den shodný se dnem, kdy nabylo právní moci (§ 140 odst. 1 tr. ř.), přičemž prvé podání navrhovatele bylo podáno na poště k přepravě dne 10. 2. 1995 (§ 57 odst. 3 o.s.ř., § 63 zák. č. 182/1993 Sb.). Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než návrh navrhovatele dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová V Brně dne 10. 5. 1995 soudkyně Ústavního soudu ČR
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.