II.ÚS 3202/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně, soudce Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele J. F., zastoupeného Mgr. Michalem Krčmou, advokátem, sídlem Navrátilova 675/3, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2025 sp. zn. 9 To 332/2025, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí. Tvrdí, že jím došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti, předložených podkladů a vyžádaného spisového materiálu vyplývá, že usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 8. 6. 2023 sp. zn. 0 ZK 246/2023 bylo rozhodnuto o podmíněném odkladu podání návrhu na potrestání podezřelého a byla stanovena zkušební doba v trvání 18 měsíců, dále se stěžovatel zavázal zdržet se po dobu 12 měsíců řízení motorových vozidel a složil na účet státního zastupitelství peněžitou částku 20 000 Kč určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Usnesení nabylo právní moci dne 30. 6. 2023.

3. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 0 ZK 246/2023 bylo rozhodnuto, že se stěžovatel neosvědčil a v trestním řízení bylo pokračováno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 20. 10. 2023. Řízení následně skončilo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 1. 2024 sp. zn. 2 T 77/2024. Stěžovatel jím byl uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku pro skutek, který je zkráceně možné popsat tak, že dne 6. 5. 2023 stěžovatel řídil motorové vozidlo, byl kontrolován policejní hlídkou, která orientačním testem zjistila, že před jízdou užil látku obsahující THC. Za to jej soud odsoudil k peněžitému trestu ve výši 40 000 Kč a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců.

4. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 26. 8. 2025 sp. zn. 2 T 77/2024 rozhodl tak, že se podle § 74 odst. 1 tr. zákoníku a § 350 odst. 1 tr. ř. a contrario stěžovateli nezapočítává do trestu zákazu řízení motorových vozidel doba odnětí oprávnění k činnosti před právní mocí rozsudku, a to od 30. 6. 2023 do 30. 1. 2025.

5. Stěžovatel proti uvedenému usnesením podal stížnost. Domáhal se započtení doby, po kterou v souvislosti se závazkem zdržet se řízení motorových vozidel fakticky neměl možnost motorová vozidla řídit. Sám ve své stížnosti uvedl období od 10. 7. 2023 do 8. 9. 2023 a od 8. 9. 2023 do 12. 8. 2024.

6. Městský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 2. 10. 2025 zrušil usnesení obvodního soudu a rozhodl tak, že se podle § 74 odst. 1 tr. zákoníku a § 350 odst. 1 tr. ř. a contrario stěžovateli započítává do trestu zákazu řízení motorových vozidel doba odnětí oprávnění k činnosti před právní mocí rozsudku, a to od 30. 6. 2023 do 20. 10. 2023.

II. Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel uvádí, že se domáhal započtení doby, po kterou v souvislosti se závazkem zdržet se řízení motorových vozidel fakticky neměl možnost motorová vozidla řídit. V rozhodném období proběhlo správní řízení u Městského úřadu Louny, v jehož rámci byl stěžovateli uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na 12 měsíců. Stěžovatel totiž řídil bez řidičského oprávnění, čímž porušil závazek uložený obvodním státním zastupitelstvím. Dne 15. 6. 2024 stěžovatel podle zákona o přestupcích požádal o upuštění od výkonu zbytku správního trestu zákazu činnosti a úřad jeho návrhu dne 12. 8. 2024 vyhověl. Stěžovatel z toho dovozuje, že nevykonával činnost přesahující 12 měsíců, a to již před nařízeným výkonem trestu zákazu činnost v délce 12 měsíců. Z toho důvodu stěžovatel navrhoval, aby stížnostní soud učinil dotaz na registr řidičů, ze kterého by jasně vyplynulo, jak dlouhou dobu byl řidičský průkaz stěžovatele odevzdán, a zároveň připojil přestupkový spis. Městský soud však navrhované dokazování neprovedl a řádně tedy nezjistil skutkový stav. Do svého rozhodnutí tak nepromítl vydané správní rozhodnutí. Stěžovatel se domnívá, že svým rozhodnutím soud fakticky ukládal další trest.

III. Vyjádření účastníka řízení

8. K ústavní stížnosti se k výzvě Ústavního soudu vyjádřil městský soud. Odkázal v ní na argumenty uvedené v napadeném usnesení. Znovu uvedl jednotlivá rozhodnutí vydaná v rámci trestního řízení stěžovatele. Zdůraznil, že stěžovatel nemohl řídit motorová vozidla nejprve proto, že přijal svůj závazek zdržet se řízení vozidel, který nerespektoval, a následně v důsledku rozhodnutí Městského úřadu Louny, odboru dopravy, úseku přestupků v dopravě, sp. zn. MULN/23263/2757/2023/OD-PD/Je. Pokud mu byl za přestupek uložen další zákaz činnosti, nelze tuto dobu započítat do výkonu trestu zákazu činnosti v projednávané trestní věci.

9. Obvodní soud se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Vyjádření městského soudu Ústavní soud zaslal stěžovateli k případné replice.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud není další "odvolací soud". Nemůže jako další instance posuzovat skutková nebo právní pochybení, kterých se údajně dopustily obecné soudy, jestliže nepředstavují porušení ústavně chráněných práv a svobod. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není součástí soustavy obecných soudů. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí obecného soudu, nemá samo o sobě význam, namítá-li stěžovatel jeho věcnou nesprávnost. Ústavní soud má pravomoc k přezkumu rozhodnutí obecných soudů výlučně z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Jde vždy jen a pouze o to, zda obecné soudy porušily ústavními předpisy chráněná práva a svobody stěžovatele nebo nikoliv. Na půdě Ústavního soudu nelze vést pokračující polemiku s obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, s jejichž rozhodnutími stěžovatel nesouhlasí.

11. Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, které bylo učiněno v řízení o započtení vykonaného trestu zákazu činnosti. Městský soud ke stížnosti stěžovatele znovu posoudil délku již vykonaného trestu zákazu činnosti a do uloženého trestu započetl ve smyslu § 74 odst. 1 tr. zákoníku dobu od právní moci usnesení státního zastupitelství o podmíněném odkladu podání návrhu na potrestání stěžovatele, kterým byla stanovena zkušební doba 18 měsíců, v níž se stěžovatel zavázal zdržet řízení motorových vozidel, do právní moci usnesení státního zastupitelství, jímž bylo rozhodnuto, že se stěžovatel ve zkušební době neosvědčil. Městský soud neshledal žádné důvody pro započtení doby, která následovala po pravomocném rozhodnutí o neosvědčení ve zkušební době podmíněného odložení návrhu na potrestání.

12. Uvedený postup odpovídá právní úpravě uvedené v § 74 odst. 1 tr. zákoníku. Do doby výkonu zákazu činnosti je možné započítat pouze dobu, po kterou bylo pachateli před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti odňato v souvislosti s trestným činem. Z obsahu trestního spisu však vyplývá, že stěžovatel se ve zkušební době pravomocně uložené usnesením státního zastupitelství již dne 8. 9. 2023 dopustil přestupku, když přes uložený zákaz činnosti řídil motorové vozidlo. Další uložený zákaz činnosti již nesouvisel s trestným činem, nýbrž s následně spáchaným přestupkem. Lze tedy plně souhlasit se závěrem napadeného usnesení, že stěžovatel sám zavdal příčinu pro rozhodnutí, kterým soud konstatoval, že se neosvědčil ve zkušební době podmíněného odkladu podání návrhu na potrestání a o pokračování v trestním řízení. Dobu, po kterou v důsledku následně spáchaného přestupku nemohl stěžovatel motorová vozidla řídit, není možné započítat.

13. K argumentaci stěžovatele týkající se doby, po kterou stěžovatel odevzdal řidičský průkaz na úřad, lze dodat, že výkon trestu zákazu činnosti začíná zásadně právní mocí rozsudku, respektive trestního příkazu, jímž byl uložen (KS v Ústí nad Labem 4 To 232/68, Rt 8/1969), přičemž již přímo v den, kdy tento rozsudek (trestní příkaz) nabyl právní moci, nesmí odsouzený danou činnost vykonávat (NS 8 Tdo 1501/2014, Rt 44/2015). Jakmile výkon trestu zákazu činnosti započne, odsouzený nesmí provádět činnost, jejíž výkon mu byl odsuzujícím rozsudkem či trestním příkazem zakázán, a to až do doby skončení výkonu tohoto trestu. Zákaz výkonu dané činnosti přitom není závislý na jakémkoli dalším aktu; například pro počátek zákazu řízení motorových vozidel nehraje žádnou roli, kdy, respektive zda vůbec odsouzený splní svou povinnost odevzdat řidičský průkaz příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (srov. přiměřeně NS 5 Tdo 1125/2007, T 1041). Z tohoto důvodu by bylo zřejmě nadbytečné zjišťovat, po jak dlouhou dobu byl řidičský průkaz stěžovatele odevzdán.

14. Ústavní soud dospěl k závěru, že městský soud řádně zjistil okolnosti relevantní pro rozhodnutí o započtení vykonaného trestu zákazu činnosti a při rozhodování o něm se držel v zákonných mezích. Namítané porušení základních práv stěžovatele neshledal. Jeho ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. srpna 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu