II.ÚS 3342/12
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka se domáhala zrušení rozhodnutí státního zastupitelství, které nezahájilo trestní stíhání na základě jejího oznámení. Soud uvedl, že žalobkyně nemá ústavně zaručené právo na trestní stíhání jiné osoby. Právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny nezahrnuje povinnost státního orgánu zahájit trestní řízení. Ústavní soud se opřel o svou ustálenou judikaturu, podle níž neexistuje právo na trestní stíhání.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudkyně Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti J. Š., zastoupené JUDr. Věrou Boudnou, advokátkou se sídlem Žitná 1575/49, 110 00 Praha 1, proti rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 č. j. 2 ZT 54/2012-19 ze dne 21. června 2012, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podaným návrhem se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí státního zastupitelství, jímž mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka brojí proti skutečnosti, že orgány činné v trestním řízení nezahájily na základě jejího trestního oznámení na jinou osobu úkony ve smyslu § 158 odst. 3 trestního řádu, resp. že věc odložily. V této souvislosti je Ústavní soud nucen připomenout, že trestní stíhání pachatele trestného činu je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu žádné základní právo stěžovatele v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá (srov. usnesení ve věci sp. zn. II. ÚS 361/96. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Svazek č. 7, str. 343 a násl.). Neexistuje totiž žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, a to ani osoby, která trestní oznámení podala (srov. usnesení ve věci sp. zn. I. ÚS 84/99. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Svazek č. 14, str. 291 a násl.). Ústavní soud proto shledal, že v projednávané věci není dán důvod odchýlit se od své ustálené judikatury (viz usnesení ze dne 11. 12. 2002 ve věci sp. zn. I. ÚS 533/02 nebo usnesení ze dne 5. 9. 2007 ve věci sp. zn. II. ÚS 2126/07). Ve světle řečeného tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 18. října 2012 Stanislav Balík, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.