II.ÚS 347/03
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nebyl účastníkem exekučního řízení. Soud se opřel o § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož má být stížnost podána osobou, jejíž ústavní právo bylo porušeno. Stěžovatel nebyl účastníkem, protože exekuce byla zastavena kvůli uhrazení dluhu třetí osobou. Rozhodnutí bylo založeno na zjevné neopodstatnělosti stížnosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. V., zastoupeného Mgr. et Mgr. V. S., advokátem, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. dubna 2003, sp. zn. 33 Nc 6632/2002, jako účastníka řízení, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění
Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení výroku I. usnesení obvodního soudu citovaného v záhlaví, jímž bylo zastaveno exekuční řízení co do částky 23.549.950,- Kč. Tvrdí, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Z ústavní stížnosti vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 1 pověřil usnesením ze dne 13. 3. 2002 stěžovatele, ve smyslu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, provedením exekuce ve věci vedené pod sp. zn. 33 Nc 6632/2002. Usnesením ze dne 20. 1. 2003 byl stěžovatel obvodním soudem z provedení exekuce vyloučen. Výrokem I. usnesení ze dne 25. 4. 2003 bylo řízení o provedení exekuce shora uvedené částky zastaveno. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím obvodní soud porušil základní zásady spravedlivého procesu, neboť bylo vydáno na základě nesprávného právního posouzení a předčasných a nepodložených závěrů. Před vydáním rozhodnutí tento soud ani nenařídil jednání, ačkoliv tak podle § 269 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, učinit měl. Svým rozhodnutím tak zkrátil stěžovatele na jeho ústavně zaručeném právu na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Kromě toho stěžovatel uvádí, že rozhodnutími obecných soudů bylo zasaženo do jeho práva na odměnu exekutora. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska splnění náležitostí dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a dospěl k závěru, že se jedná o návrh podaný osobou neoprávněnou. Ve smyslu tohoto ustanovení je k podání ústavní stížnosti oprávněna pouze fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené právo nebo svoboda. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel nebyl účastníkem řízení, jež vyústilo v napadené pravomocné rozhodnutí. Jak sám v ústavní stížnosti uvádí, a z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. dubna 2003, sp. zn. 33 Nc 6632/2002, jednoznačně vyplývá, učastníky exekučního řízení byly oprávněná V. akciová společnost K. a na straně povinné Ž. V., a. s. Řízení bylo ve výroku I. zastaveno, neboť obvodní soud dospěl k závěru, že vymáhaný dluh částečně zanikl, jelikož byl ve výši 23.549.950,- Kč za povinného uhrazen třetími osobami, kterou složily na účet stěžovatele, a do této částky je tedy jeho výkon nepřípustný. Vzhledem k tomu, že stěžovatel není v této věci k podání ústavní stížnosti aktivně legitimován, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je návrhem podaným osobou zjevně neoprávněnou, a odmítl jej podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není přípustné odvolání. V Brně dne 24. června 2004
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.