II.ÚS 3528/19

Rubrum

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. D., právně zastoupeného Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem se sídlem Palackého 500/1, Jihlava, proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územního odboru Jihlava, Oddělení obecné kriminality ze dne 10. 4. 2019 č. j. KRPJ-130785-51/TČ-2018-160771-VEN a usnesení Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 10. 5. 2019 č. j. ZT 97/2019-49, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. 11. 2019, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho práva garantovaná čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a z připojených rozhodnutí vyplývá, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu, jímž bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku. Proti usnesení státního zástupce podal stěžovatel ústavní stížnost, která byla usnesením ze dne 23. 9. 2019 sp. zn. III. ÚS 1673/19 jako nepřípustná odmítnuta, a to z důvodu, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Proto podal stěžovatel dne 23. 9. 2019 ke Krajskému státnímu zastupitelství v Brně podnět k dohledu ve smyslu § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, ve kterém rozebral důvody, proč považuje zahájené trestní stíhání za nezákonné a nepřezkoumatelné, když má za to, že usnesení policejního orgánu nesplňuje potřebné zákonné náležitosti, předpokládané ustanovením § 134 odst. 2 tr. řádu. Podle stěžovatele policejní orgán v odůvodnění svého usnesení vůbec neoznačil skutečnosti, které sloužily jako podklad pro zahájení trestního stíhání stěžovatele a odůvodňovaly závěr o důvodnosti trestního stíhání.

3. Dne 30. 10. 2019 bylo stěžovateli doručeno sdělení Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 29. 10. 2019 č. j. 3 KZT 26/2019-22, ve kterém krajský státní zástupce uvedl, že jelikož již byla dozorovým státním zástupcem podána obžaloba k Okresnímu soudu v Jihlavě, brání tato skutečnost tomu, aby ve věci byl vykonán dohled nad postupem nižšího státního zastupitelství. Nicméně i přesto se stručně vyjádřil i k námitkám stěžovatele, které shledal nedůvodnými.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že usnesení o zahájení jeho trestního stíhání nesplňuje základní formální náležitosti a není dostatečným způsobem odůvodněno a podloženo zjištěnými skutečnostmi. Ačkoli stěžovatel nebrojí proti sdělení krajského státního zastupitelství o výsledku výkonu dohledu, Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako přípustnou a podanou v zákonem stanovené lhůtě, neboť opačný přístup by byl z jeho strany příliš formalistický.

5. Ústavní tedy soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyla porušena ústavní práva účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno ústavně souladně a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

6. Ústavní soud dle své ustálené judikatury [srov. např. nález ze dne 3. 7. 2003 sp. zn. III. ÚS 511/02 (N 105/30 SbNU 471)] nezasahuje do probíhajících trestních řízení, a to tím spíše v jejich přípravné fázi, nedochází-li tím současně k významnému a nenapravitelnému zásahu do základních práv a svobod (např. vzetím do vazby). Existenci takového zásahu stěžovatel nenamítá. V takových případech lze ústavní stížnosti, brojící proti zahájení trestního stíhání, vyhovět toliko tehdy, lze-li postup orgánů činných v trestním řízení označit za svévolný, a tedy zjevně postrádající jakýkoliv racionální a právní podklad. Tak tomu však v dané věci není.

7. Usnesení policejního orgánu ze dne 10. 4. 2019 je dostatečně obsáhlé a zevrubně popisuje jak nashromážděné důkazy, tak z nich logicky vyplývající podezření o stěžovatelově vině. Tím napadené rozhodnutí ve svém souhrnu splňuje ústavní požadavky na zahájení trestního stíhání. Totéž pak platí i o napadeném usnesení státního zástupce. Stěžovatelem vznesené otázky budou předmětem dalších fází trestního řízení, a bylo by v rozporu s principy ústavního pořádku, aby do této oblasti Ústavní soud nyní zasahoval; k tomu jsou příslušné jiné orgány. Všechna tvrzení stěžovatele, uvedená v ústavní stížnosti, pak mohou být uplatněna v rámci jeho obhajoby před soudem, kam již byla podána obžaloba.

8. Současně je třeba učinit závěr, že dotčené orgány veřejné moci nezůstaly nečinné, podněty stěžovatele se zabývaly a rozhodly o nich v souladu s ústavněprávními požadavky kladenými na jejich rozhodování příslušnými ustanoveními právního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1152/18).

9. Ze shora rozvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. března 2020 Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu