II.ÚS 3592/13
V PLATNOSTI- NSS 9 Aps 5/2013-17
- ÚS II.ÚS 3592/13
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podatel nebyl formálně ani materiálně zastoupen advokátem, jak vyžaduje zákon o Ústavním soudu. Soud se opřel o § 30 a § 31 tohoto zákona, které stanoví povinné zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem. Předchozí rozhodnutí Ústavního soudu již vysvětlily, že nesplnění této podmínky vede k odmítnutí stížnosti. Soud zdůraznil, že opakované poučení stěžovatele o formálních náležitostech neznamená, že by bylo efektivní vynutit jejich dodržení.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci návrhu Pavla Černoty, na zrušení blíže nespecifikovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vydaných v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 9 Aps 5/2013 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podaným návrhem se navrhovatel ve smyslu § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení blíže nespecifikovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vydaných v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 9 Aps 5/2013 (soudě dle bodu I návrhu se zřejmě jedná o usnesení, jímž kasační soud nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků, resp. neustanovil právního zástupce, a o usnesení, kterým měl tento soud předmětné řízení zastavit). Třebaže byl dosud navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (např. ve věci sp. zn. I. ÚS 3036/11), je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl ani formálně, ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a 31 vzpomínaného zákona. Vyzývat stěžovatele k odstranění vad návrhu by bylo z důvodů stěžovateli z předchozích řízení velmi dobře známých neefektivní a formalistické. S právními následky takto podané ústavní stížnosti byl již stěžovatel mnohokrát seznámen v řadě usnesení Ústavního soudu, např. sp. zn. III. ÚS 2170/11, sp. zn. I. ÚS 2685/11, sp. zn. I. ÚS 2698/11 i již cit. sp. zn. I. ÚS 3036/11, v nichž Ústavní soud dospěl k závěru, že podmínka povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem nebyla splněna. Ústavní soud tak byl nucen postupovat přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě podání stěžovatele odmítnout.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 4. prosince 2013 Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.