II.ÚS 36/95
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka se domáhala zrušení ustanovení zákona o ochraně průmyslového vlastnictví, avšak neuváděla zásah do svých základních práv. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. b) a c) zákona o Ústavním soudu. Návrh nebyl podán včas a neobsahoval důvodné nároky na ochranu základních práv.
Rubrum
II. ÚS 36/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti proti ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, podané Ing. E.M., zastoupenou advokátkou JUDr. L.B., za účasti Parlamentu České republiky jako účastníka řízení, mimo ústní jednání, t a k t o :
Výrok
Návrh s e o d m í t á .
Odůvodnění
: Dne 15. 2. 1995 se na Ústavní soud obrátila stěžovatelka s podáním, ve kterém napadla "nedostatečnost" ustanovení § 17 zákona č. 527/1990 Sb. a ustanovení § 3 zákona č. 14/1992 Sb. Protože navrhovatelka nebyla zastoupena v souladu s ustanovením § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a její blíže neoznačené podání vykazovalo další vady, byla navrhovatelka vyzvána k jejich odstranění. Tak se stalo podáním datovaným dne 30. května, kdy byla Ústavnímu soudu předložena prostřednictvím advokátky JUDr. L.B., ústavní stížnost, která již umožnila návrh posoudit. Svou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení ustanovení § 3 odst. 3 zákona ČNR č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví. Podle stěžovatelky je toto ustanovení v rozporu s čl. 34 odst. 1 a čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V petitu se však nedomáhá zrušení rozhodnutí nebo jiného zásahu orgánu veřejné moci, což je základní podmínkou pro spojení podání ústavní stížnosti s návrhem na zrušení právního předpisu ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu. Ve svém podání sice zmiňuje: a) oznámení ÚPV ze dne 20. ledna 1993 o tom, že podle ustanovení § 3 odst. 1 cit. zákona "se zastavují řízení o přihláškách objevů, která neskončila před nabytím účinnosti tohoto zákona", b) sdělení Ministerstva životního prostředí ze dne 13. října 1994 o tom, že stěžovatelčinu metodiku předpovídání povodní nelze využít, avšak nikterak neprokazuje, že by v případě sdělení sub b) naspala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Přitom pouze toto sdělení a jen za předpokladu, že by bylo zásahem do jejích základních práv, by mohlo odůvodnit použití ustanovení § 75 odst. 1 písm. a) zákona o ústavním soudu. Listina základních práv a svobod, ani žádná mezinárodní smlouva podle čl. 10 Ústavy ČR však nezakládají základní subjektivní veřejné právo vůči stu na využití uvedené metodiky. Pokud jde o zjevnou opožděnost návrhu ve vztahu k podání sub a), je třeba pro úplnost uvést, že samotné oznámení ÚPV o obsahu ve Sbírce zákonů již vyhlášeného právního předpisu nemůže být zásahem do základních práv stěžovatelky. Navíc uvedené oznámení se opírá o ustanovení : § 3 odst. 1 cit. zákona, kdežto stěžovatelka napadá ustanovení § 3 odst. 3 tohoto zákona, aniž by to nějak dokázala zdůvodnit. Z těchto důvodů je třeba ústavní stížnost posoudit jako zjevně neopodstatněnou. Podle § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené tímto zákonem, podle § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný a podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona návrh odmítne, je-li podaný někým zjevně neoprávněným. Podmínky těchto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dně 15. května 1996 JUDr. Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu ČR
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.