Ústavní soud · Usnesení

II.ÚS 36/96

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 1997-09-23 · odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b) · ECLI:CZ:US:1997:2.US.36.96

  1. MS Praha 33 Ca 47/95-8
  2. ÚS II.ÚS 36/96
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty stanovené zákonem. Lhůta začala běžet dnem, kdy rozhodnutí nabylo právní moci, což bylo potvrzeno zápisem o doručení. Stěžovatel se domáhal zrušení rozsudku a rozhodnutí katastrálního úřadu, avšak soud neshledal základ pro přijetí stížnosti. Rozhodnutí je konečné, proti němu není odvolání přípustné.

Rubrum

II. ÚS 36/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Z.K., právně zastoupeného advokátem JUDr. L.Ch., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31.10.1995, čj. 33 Ca 47/95-8, ve spojení s rozhodnutím Katastrálního úřadu P. ze dne 30.3.1995, čj. V 6 6044/93/6044/SY, t a k t o :

Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění

Stěžovatel se svým návrhem domáhal vydání nálezu, kterým by rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 1995, čj. 33 Ca 47/95-8, a rozhodnutí Katastrálního úřadu P. ze dne 30. 3. 1995, čj. V 6 6044/93/6044/SY, byly zrušeny. Ústavní soud předně zkoumal, zda jde o návrh podaný ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jímž je dle čl. 88 Ústavy Ústavní soud vázán. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V ústavní stížnosti na str. 3 stěžovatel tvrdí, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 1995, čj. 33 Ca 47/95-8, mu byl doručen 6. 12. 1995 s tím, že i přes opakované dotazování nebyla do dne podání ústavní stížnosti v soudním spise vyznačena právní moc rozsudku. Tím dle navrhovatele obecný soud zkrátil jeho právo podat ústavní stížnost a tím porušil v ústavní stížnosti blíže nespecifikované ústavní právo účastníka řízení. K tomuto tvrzení nelze přihlédnout. Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 33 Ca 47/95, Ústavní soud nepochybně zjistil doručení naříkaného rozsudku stěžovateli Z.K. (v řízení před Městským soudem v Praze navrhovateli) dne 29. 11. 1995, odpůrci Katastrálnímu úřadu P., dne 29. 11. 1995, a účastníku řízení B., s. p., dne 30. 11. 1995. Naříkané rozhodnutí Městského soudu v Praze nabylo právní moci dnem 30. 11. 1995. Tímto dnem počala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti stěžovatelem a poslední den lhůty připadl na 28. 1. 1996. Ústavní stížnost, datovaná dnem 29. 1. 1996, byla podána na poště P., dne 5. 2. 1996, tedy po lhůtě k podání ústavní stížnosti, stanovené zákonem. Jak vyslovil Ústavní soud již dříve (srovnej IV. ÚS 110/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS ČR 2, str. 255), ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, upravuje běh a délku lhůty k podání ústavní stížnosti kogentně, neumožňuje tedy prominutí ani prodloužení lhůty. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh stěžovatele podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout, jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem. P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. září 1997 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu

Dotčená ustanovení

Ústava České republiky 1/1993 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.