II.ÚS 365/2000
V PLATNOSTI- KS Praha 27 Co 264/97 - 45
- ÚS II.ÚS 365/2000
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty po doručení posledního přípustného rozhodnutí. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož lhůta začíná po doručení rozhodnutí odvolacího soudu, nikoli návrhu na obnovu řízení. Stížnost byla podána až po více než třech letech, což ji činí opožděnou. Soud také odmítl návrh na náhradu nákladů řízení, který byl spojen s ústavní stížností.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti V. S., zastoupeného JUDr. P. K., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 14. 11. 1996, č.j. 4 C 86/95 - 26, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1997, č.j. 27 Co 264/97 - 45, spojené s návrhem, aby ostatní účastníci nahradili stěžovateli náklady řízení, takto :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatele podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ve které napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů a namítá, že došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv dle Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel také navrhl, aby Ústavní soud uložil ostatním účastníkům povinnost zaplatit náklady soudního řízení a náklady právního zastoupení. Ze spisu Okresního soudu Praha - východ vyplývá, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím soud prvního stupně zamítl žalobu stěžovatele proti vedlejšímu účastníkovi (žalovanému v řízení před obecnými soudy) B. S. na vydání a na vyklizení rekreační chaty s pozemky. Odvolací soud toto rozhodnutí, rovněž napadeným ústavní stížností, potvrdil. Stěžovatel pak podal návrh na obnovu řízení a navrhoval k důkazu znalecký posudek, který, dle jeho tvrzení, prokazoval pro něj příznivější skutečnost. Okresní soud Praha - východ usnesením ze dne 14. 4. 1998, č.j. 4 C 86/95 - 54, jeho návrh zamítl. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 1999, č.j. 27 Co 511/99 - 69. Obnova řízení byla zamítnuta v podstatě s odůvodněním, že stěžovatel neuvedl, z jakého důvodu nemohl znalecký posudek předložit již v původním řízení. Stěžovatel ústavní stížností napadá obě v záhlaví citovaná soudní rozhodnutí, která byla vydána v původním řízení a navrhuje jejich zrušení. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona). Podle § 75 odst. 1 zákona se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Pokud tedy stěžovatel vyčerpá všechny opravné prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, musí být ústavní stížnost podána ve výše určené lhůtě. Pokud tak neučiní, bude jeho ústavní stížnost odmítnuta jako opožděně podaná podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona. Rozhodnutím o posledním přípustném opravném prostředku tak v posuzovaném případu byl rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1997, č.j. 27 Co 264/97 - 45, kterým bylo rozhodnuto pravomocně o původním žalobním návrhu stěžovatele. Ústavní stížnost byla přípustnou a musela být podána nikoliv ve lhůtě počítané ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 1999, č.j. 27 Co 511/99 - 69) v řízení o povolení obnovy řízení (jak se domnívá stěžovatel), ale ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu v původním soudním řízení, tedy ode dne doručení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1997, č.j. 27 Co 264/97 - 45. Jak vyplývá z doručenky založené v příslušném soudním spise, který si Ústavní soud vyžádal, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1997, č.j. 27 Co 264/97 - 45, byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 26. 11. 1997. Jak vyplývá z poštovního razítka obálky k ústavní stížnosti, byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě až dne 15. 6. 2000, což je zjevně po lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem proto Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl. Proto také odmítl i s ní spojený návrh na náhradu nákladů řízení dle § 62 odst. 4 zákona.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 13. 11. 2001 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.