II.ÚS 3668/14

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Compelové, zastoupené JUDr. Martou Klenovskou, advokátkou se sídlem Chomutov, Rokycanova 1268/1, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, č. j. 33 Cdo 1320/2013-274, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2012, č. j. 10 Co 160/2011-234, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byla dne 21. 11. 2014 doručena ústavní stížnost stěžovatelky ze dne 22. 10. 2014, jejímž prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholným orgánem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.

4. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.

5. Ústavní soud předesílá, že nyní posuzovaná ústavní stížnost představuje v pořadí druhý návrh stěžovatelky v téže věci. První ústavní stížnost stěžovatelky směřující proti týmž rozhodnutím byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. 10. 2013 a zaevidována pod sp. zn. I. ÚS 3077/13. Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, kdy trpěl zejména vadou spočívající v nedostatku právního zastoupení, byla stěžovatelka přípisem ze dne 20. 1. 2014 a posléze v rámci prodloužení lhůty znovu ze dne 8. 4. 2014 a dne 11. 7. 2014 - s náležitým poučením o následku nedoručení řádné ústavní stížnosti Ústavnímu soudu ve stanovené lhůtě - vyzvána k odstranění vad jejího podání. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka ani v opakovaně prodloužené lhůtě vady svého podání neodstranila, byla její ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 3077/13, odmítnuta, a to po více než roce od jejího podání.

6. Dne 21. 11. 2014 Ústavní soud obdržel návrh označený jako ústavní stížnost, v jehož rámci byl Ústavní soud mj. informován o tom, že JUDr. Marta Klenovská byla rozhodnutím předsedy České advokátní komory ze dne 15. 9. 2014, č. j. 2680/14, určena advokátkou pro zastupování stěžovatelky v řízení vedeném Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 3077/13. Vzhledem k tomu, že řízení vedené pod sp. zn. I. ÚS 3077/13 již bylo ukončeno, byla věc nově zaevidována pod sp. zn. II. ÚS 3668/14.

7. Ústavní soud na tomto místě podotýká, že pro posouzení ústavní stížnosti nebyl rozhodující samotný fakt, že v dané věci již jednou rozhodoval, neboť jeho usnesení, jímž se návrh odmítá, nevytváří překážku věci rozhodnuté (cf. § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

8. Jak ovšem plyne z výše uvedených skutečností, stěžovatelka podala prostřednictvím jí ustanovené právní zástupkyně svůj druhý návrh na zahájení řízení až dne 20. 11. 2014, tedy zcela zjevně po lhůtě k podání ústavní stížnosti, jež uplynula před více než rokem. Nedostatečnou procesní aktivitu stěžovatelky v řízení vedeném pod sp. zn. I. ÚS 3077/13, která vedla k odmítnutí ústavní stížnosti pro vady, není možné zhojit podáním dalšího návrhu po lhůtě stanovené § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

9. S ohledem na výše uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnout.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. prosince 2014 Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu