II.ÚS 367/10
V PLATNOSTI- KS Ostrava 11 Co 304/2009-87
- ÚS II.ÚS 367/10
Citované zákony (1)
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti Ostreal s.r.o. se sídlem U Rourovny 556/3, Ostrava-Svinov, zastoupené Mgr. Jaromírem Jarošem, advokátem Advokátní kanceláře U Rourovny 556/3, Ostrava-Poruba, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2009 č.j. 11 Co 304/2009-119 a návrhu na odložení vykonatelnosti, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým krajský soud opravil svůj předchozí výrok rozsudku ze dne 14. 7. 2009 čj. 11 Co 304/2009-87. V řízení u obecných soudů se žalobce proti stěžovateli, v postavení žalovaného, domáhal určení, že je vlastníkem v žalobě specifikovaných bytových jednotek a spoluvlastnických podílů. Rozhodnutí okresního soudu, který žalobu zamítl, bylo odvolacím soudem změněno tak, že bylo určeno, že žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí. Proti rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Dne 13. 11. 2009 bylo vydáno opravné usnesení, kterým byla dle § 164 o.s.ř. ve výroku I. opravena nesprávná výše spoluvlastnických podílů přináležejících k bytovým jednotkám (spoluvlastnické podíly byly opraveny v souladu s údaji uvedenými v katastru nemovitostí). Stěžovatel namítá, že nebyly splněny předpoklady pro vydání opravného usnesení, neboť nedošlo k opravě zřejmé chyby v psaní. Krajský soud ve skutečnosti opravil rozhodnutí v rozporu s žalobním návrhem žalobce, který v žalobním návrhu vymezil číselné zlomky podílů nesprávně a změnu žalobního návrhu neprovedl. Opravné usnesení krajského soudu nemůže stěžovatel napadnout odvoláním, a podrobit tak přezkumu nadřízeným soudem. I když bylo podáno dovolání a výroky rozsudku a opravného usnesení krajského soudu jsou z obsahového věcného hlediska vzájemně propojené, z procesního hlediska je však nutné tato rozhodnutí posuzovat samostatně. Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 cit.zák.). V tomto ustanovení se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. V projednávané věci bylo podáno dovolání, které je (dle údajů poskytnutých stěžovatelem) přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. V rámci dovolacího řízení může stěžovatel nesporně uplatnit námitku předkládanou v ústavní stížnosti, neboť výrok krajského soudu bude přezkoumáván i v kontextu opravného usnesení, kterým došlo k obsahové změně původního výroku (srov. rovněž ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř). Za dané situace, kdy ve věci dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, Ústavnímu soudu nepřísluší vstupovat do probíhajícího řízení a posuzovat, zda v důsledku opravného usnesení bylo rozhodnuto v souladu s žalobním návrhem (event. bylo přiznáno více), či zda, byť bylo o nároku rozhodnuto správně, došlo k procesnímu pochybení, které svou intenzitou mohlo způsobit porušení procesních práv stěžovatele. Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný. S ohledem na odmítnutí návrhu se Ústavní soud nemohl zabývat návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí (návrh na odklad vykonatelnosti akcesoricky sdílí osud ústavní stížnosti).
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. února 2010 Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.