II.ÚS 369/2000
V PLATNOSTI- MS Praha 14 Co 647/98-158
- NS 30 Cdo 1685/99-199
- ÚS II.ÚS 369/2000
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po lhůtě stanovené zákonem. Návrh byl podán více než rok po doručení rozhodnutí, které bylo posledním prostředkem ochrany práva. Soud se opřel o § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je lhůta pro podání stížnosti 60 dnů od doručení posledního rozhodnutí. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem má deklaratorní povahu a nevytváří právo na další odvolání.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J. B., zastoupeného advokátem JUDr. D. B., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 1999, čj. 14 Co 647/98-158, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
: Navrhovatel se s odvoláním na porušení svých práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhal návrhem, odeslaným Ústavnímu soudu dne 19. 6. 2000, zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 1999, čj. 14 Co 647/98-158. Uvedeným rozsudkem byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 8. 1998, sp. zn. 15 C 19/96, jímž bylo určeno, že kupní smlouva, uzavřená mezi stěžovatelem a vedlejšími účastníky manželi D. ze dne 10. 11. 1995, je neplatná. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 15 C 19/96, který byl vyžádán, Ústavní soud zjistil, že výše specifikovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 8. 1998 bylo určeno, že kupní smlouva, uzavřená mezi manžely Dubskými jako navrhovateli a stěžovatelem jako odpůrcem dne 10. 11. 1995, je neplatná a odpůrce byl zavázán k úhradě nákladů řízení navrhovatelů. Výše citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 1999 bylo rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé potvrzeno a návrh na připuštění dovolání byl zamítnut. Dovolání, podané stěžovatelem proti rozsudku odvolacího soudu podle § 239 odst. 2 o.s.ř., bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2000, čj. 30 Cdo 1685/99-199, odmítnuto. Nejvyšší soud neshledal důvody pro vyslovení přípustnosti dovolání. Podle ust. § 72 odst. 2 zák. č. 182/l993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, je v daném případě nutno považovat stížností napadený rozsudek Městského soudu v Praze, neboť v případech, kdy zákon dovolání nepřipouští, není možno dovolání za poslední prostředek k ochraně práva považovat (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 129/97, ÚS ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 8, 1998, str. 431). Usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost má povahu rozhodnutí deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva, a to práva podat dovolání. Napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 1999, čj. 14 Co 647/98-158, byl doručen právnímu zástupci navrhovatele dne 22. 3. 1999. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odeslána Ústavnímu soudu dne 19. 6. 2000, je zřejmé, že návrh byl podán po lhůtě uvedené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Na základě uvedených skutečností proto Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/93 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. září 2001 JUDr. Jiří Malenovský soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.