II.ÚS 3700/13
V PLATNOSTI- OS Šumperk 3 T 44/2013-202
- KS Ostrava 2 To 193/2013-223
- ÚS II.ÚS 3700/13
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože její podnět byl zjevně neopodstatněný. Soud uznal, že proti stěžovatelce byly shromážděny důkazy výroby pervitinu, včetně nálezů chemikálií a laboratorních nástrojů. Výpověď stěžovatelky při domovní prohlídce nebyla rozhodujícím důkazem, protože věc byla podložena jinými důkazy. Soud se nezabýval procesním postupem při výslechu, protože jeho případné pochybení nemohlo ovlivnit výsledek řízení.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. W., zastoupené JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem, se sídlem nám. Míru 9, 787 01 Šumperk, proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 6. 2013, č. j. 3 T 44/2013-202, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 11. 9. 2013, č. j. 2 To 193/2013-223, za účasti Okresního soudu v Šumperku a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Šumperku a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 12. 2013, stěžovatelka napadla rozsudek Okresního soudu v Šumperku (dále jen "okresní soud") ze dne 13. 6. 2013, č. j. 3 T 44/2013-202 (dále jen "rozsudek okresního soudu"), kterým byla, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") ze dne 11. 9. 2013, č. j. 2 To 193/2013-223 (dále jen "rozsudek krajského soudu"), jenž ústavní stížností rovněž napadá, shledána vinnou pomocí k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm. c), § 283 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Stěžovatelka uvádí, že její odsouzení je založeno na její výpovědi učiněné při provedení domovní prohlídky podle § 84 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Dle stěžovatelky však tato výpověď není procesně použitelná, neboť před ní nebyla jakkoliv poučena o možnosti ve věci nevypovídat ani o dalších právech souvisejících s prováděním výslechu. Použitelnost výpovědi je navíc sporná i proto, že podle § 158 odst. 6 trestního řádu ani poměrně formalizovaný úkon, jakým je podání vysvětlení, jehož nutnou součástí je i obsáhlé poučení vyslýchaného, nelze bez dalšího jako důkaz před soudem použít a je tedy s podivem, že by jako procesně relevantní mohl být uznán výslech podle § 84 trestního řádu, jehož smyslem je navíc pouze poskytnutí možnosti k odvrácení zásahu v podobě domovní prohlídky. Z uvedených důvodů je přesvědčena, že byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 4 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil. II. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. Okresní soud, krajský soud, Okresní státní zastupitelství v Šumperku, ani Krajské státní zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci však poskytnuté možnosti k uplatnění argumentů proti podané ústavní stížnosti nevyužily. III. Pro posouzení, zda v daném případě došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, které by bylo důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti, si Ústavní soud vyžádal od okresního soudu předmětný spis sp. zn. 3 T 44/2013 (dále jen "spis okresního soudu"). Po jeho prostudování a po uvážení vznesených námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Po seznámení se se spisovým materiálem je Ústavní soud nucen konstatovat, že krajský soud se sice ve svém rozsudku vskutku jednou větou zmiňuje o tom, že při domovní prohlídce i sama obviněná uvedla, že pan P. Ž. u ní v pokoji vyráběl pervitin, nicméně hlavním ani rozhodujícím důkazem ve věci nebyla tato skutečnost, nýbrž samotný výsledek této prohlídky, kdy v pokoji užívaném stěžovatelkou, i v pokoji užívaném P. Ž. byly nalezeny laboratorní nástroje, chemikálie a další předměty na výrobu pervitinu. Zkoumání zajištěných stop potvrdilo stopy psychotropních látek. Proti stěžovatelce svědčí i výpověď svědka Davida Tomana. Pokud jde o P. Ž., ten již byl dříve v jiném trestním řízení okresním soudem shledán vinným výrobou pervitinu v bytě užívaném stěžovatelkou a též jeho prodejem a poskytováním stěžovatelce, přičemž příslušný rozsudek nabyl právní moci, když se vzdal práva odvolání. Sama stěžovatelka se v hlavním líčení přiznala k užívání pervitinu. Vědomost o tom, že jej P. Ž. v bytě vyráběl, sice popřela, nicméně pokud jejímu tvrzení, že pouze cítila nějaká ředidla, barvy a laky, a výroby pervitinu ve svém bytě si nepovšimla, soudy neuvěřily, těžko lze jejich závěry označit za nepřesvědčivé. Situace v daném řízení se jeví být takovou, že bez ohledu na to, co stěžovatelka při domovní prohlídce uvedla, byl v řízení zjištěn a proveden dostatek důkazů pro vyslovení vinny. Za této situace se Ústavní soud blíže nezabýval otázkou procesní použitelnosti její výpovědi při domovní prohlídce, kdy případné pochybení v tomto směru by nemohlo mít vliv na výsledek řízení a představovat pochybení ústavněprávní intenzity. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. března 2015 Radovan Suchánek v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.