II.ÚS 373/07
V PLATNOSTI- KS Brno 60 Co 459/2006-57
- ÚS II.ÚS 373/07
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože rozhodnutí odvolacího soudu nevykazovalo porušení základních práv. Soud uznal, že stěžovatel se domáhal vydání předběžného opatření na základě práva doživotního užívání nemovitosti, avšak zároveň tvrdil, že darovací smlouva zanikla. Tento rozpor v skutkovém vymezení věci nevyvolal porušení právní jistoty. Ústavní soud se opřel o principy hlavy páté Listiny a zásadu subsidiarity ústavní stížnosti. Návrh na způsobení nákladů byl odmítnut, protože stížnost byla zjevně neopodstatněná.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti F. K., zastoupeného JUDr. Ivanem Juřenou, advokátem Advokátní kanceláře ve Zlíně, Nábřeží 599, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín ze dne 18. 12. 2006 č.j. 60 Co 459/2006-57, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvého stupně a návrh na vydání předběžného opatření byl zamítnut. Současně stěžovatel požádal o přednostní projednání věci a navrhl, aby náklady jeho zastoupení nesl stát. Žalobou vedenou u Okresního soudu ve Zlíně se stěžovatel domáhá proti žalované určení, že je vlastníkem id. poloviny rodinného domku, kterou sice darovací smlouvou s účinky vkladu vlastnického práva ke dni 28. 4. 1995 převedl žalované, avšak z důvodů hrubého porušování dobrých mravů ze strany žalované se domáhá vrácení daru (dopisem ze dne 25. 6. 2006) dle § 630 obč. zák. Vzhledem k tomu, že žalovaná nechala odpojit celý dům od elektrické energie, podal stěžovatel návrh na vydání předběžného opatření, kterým by jí bylo obnovení dodávky elektrické energie uloženo. Stěžovatel nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, dle něhož předběžné opatření vydávané v režimu § 102 o.s.ř. musí vycházet ze skutkového vymezení věci samé, neboť jinak nemůže být dána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků. Stěžovatel považuje důvod odmítnutí návrhu za formální, protože v dané věci jde o určení zatímní úpravy poměrů účastníků při užívání domu, k jehož vlastnictví se hlásí dva účastníci řízení. Soud je seznámen se skutkovou stránkou věci a může rozhodnout o otázce, která sice není totožná s návrhem ve věci samotné, avšak s ní bezprostředně souvisí. Dle stěžovatele v dané věci odvolací soud nešetřil podstatu a smysl jeho práv a přístup soudu by mohl ve svých důsledcích vést k oslabování principů práva na soudní ochranu, předvídatelnost a podlomení právní jistoty. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná. Z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že stěžovatel v návrhu na vydání předběžného opatření tvrdí, že mu z darovací smlouvy, jejíhož zrušení se domáhá ve věci samé, svědčí právo bezplatného doživotního užívání nemovitosti a žalovaná toto právo porušuje tím, že mu nechala odpojit přívod elektrické energie. Dle Ústavního soudu je z uvedeného zcela zřejmé, že předmět řízení ve věci samé je v logickém rozporu s předmětem řízení, který stěžovatel skutkově vymezuje coby důvod pro vydání předběžného opatření. Za dané situace, kdy se stěžovatel domáhá vydání předběžného opatření s odvoláním na právo doživotního užívání nemovitosti vyplývající z darovací smlouvy a současně tvrdí, že darovací smlouva zanikla projevem vůle v listině ze dne 25. 6. 2006, tedy nelze spatřovat v postupu odvolacího soudu, který zamítl návrh na vydání předběžného opatření, neboť návrh nevycházel ze skutkového vymezení věci samé, za postup, který by byl příliš formální či dokonce byl v rozporu s právní úpravou nebo neústavní. Ústavní soud tedy neshledal, že by rozhodnutím odvolacího soudu došlo k oslabení principu právní jistoty, či předvídatelnosti práva. V občanskoprávním řízení se plně uplatňuje zásada odpovědnosti účastníka za ochranu jeho práv (nechť si každý střeží svá práva) a je věcí účastníka, jaký postup k obraně svých práv zvolí. Porušení základních práv nelze automaticky spatřovat v tom, že soud postupuje sice v souladu s platným právem, avšak dle názoru stěžovatele by měl extenzivním výkladem platné právní úpravy přistoupit na postup, který stěžovatel považuje pro něj za výhodnější. Nadto Ústavní soud připomíná, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, je i její subsidiarita, z níž plyne také princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti obecných soudů, do níž na základě své kasační pravomoci ingeruje pouze v případech závažného porušení ústavně zaručených základních práv, přičemž ústavní stížnost je obecně přípustná, jen pokud stěžovatel nemá jiné procení prostředky nápravy, a to ani v jiném právním řízení. (V projednávané věci je navíc náprava situace patrně možná mimosoudní cestou, tj. praktickým postupem dle vyhl. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě.) Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, krajský soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrhu stěžovatele na zaplacení nákladů řízení Ústavní soud nemohl vyhovět, neboť dle § 83 cit.zák. je takový postup možný jen nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. března 2007 Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.