II.ÚS 3754/14

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu L. K., t. č. Věznice Světlá nad Sázavou, Specializované oddělení pro matku s nezletilými dětmi, Rozkoš 990, Světlá nad Sázavou, kterým se navrhovatelka domáhá snížení délky trestu odnětí svobody, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 28. 11. 2014 byl Ústavnímu soudu doručen přípis, kterým navrhovatelka žádá o snížení délky trestu odnětí svobody. V tomto podání rekapituluje svůj život, včetně trestné činnosti, jíž se dopustila, přičemž zdůrazňuje, že nyní již svoje životní priority přehodnotila a žádá proto o zkrácení trestu odnětí svobody, neboť pouze tak bude moci být v co nejkratší době v blízkosti svých dětí a bude moci o ně pečovat.

2. Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem návrhu, dospěl k závěru, že jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.

3. Ústavní soud se ve své činnosti řídí principem uplatňování státní moci jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví [čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")], a nemůže tak překročit rámec předpisů, které vymezují jeho postavení a pravomoc. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním pořádkem. To znamená, že v řízení o ústavních stížnostech rozhoduje Ústavní soud pouze o tom, zda došlo k takovémuto porušení, přičemž pakliže tomu tak bylo, zruší napadené rozhodnutí, nebo, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu pokračovat v porušování práva a přikáže mu, aby obnovil stav před porušením, pokud je to možné. Součástí této pravomoci Ústavního soudu ale není posuzovat bez dalšího délku trestu odnětí svobody, a to ani s ohledem na životní či rodinné poměry navrhovatelky.

4. O podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje dle ustanovení § 331 trestního řádu soud na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, v níž se vykonává trest, na žádost odsouzeného nebo i bez takové žádosti, a to ve veřejném zasedání. V podrobnostech pak zákon stanoví, že žádost o podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody může obviněný podat jen, pokud k ní připojí kladné stanovisko ředitele věznice, že odsouzený prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba; jinak soud o takové žádosti nerozhoduje a vrátí ji obviněnému s poučením o nutnosti připojit k ní uvedené stanovisko ředitele věznice.

5. Jestliže by tedy navrhovatelka chtěla být propuštěna z trestu odnětí svobody před vykonáním celého uloženého trestu, musí postupovat dle výše citovaného ustanovení trestního řádu. Pokud přitom sama soudí, že podmínky pro podmíněné propuštění nesplňuje (jak uvádí v doručeném podání), přichází do úvahy možnost požádat prezidenta republiky o milost. Žádost o milost nemá předepsanou žádnou formu, stačí ji napsat prostým dopisem na adresu kanceláře prezidenta republiky. V žádosti však musí být (respektive by měly být) uvedeny argumenty, které by mohly prezidenta přesvědčit k udělení milosti. Na udělení milosti však není jakýkoli právní nárok.

5. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není z výše uvedených důvodů příslušný k projednání podaného návrhu, musí tento návrh podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Z tohoto důvodu zároveň nevyzýval navrhovatelku k odstranění vad jejího podání, zejména nedostatku právního zastoupení advokátem nebo absence relevantní ústavněprávní argumentace, neboť vyhovění takovéto výzvě by nemohlo nic změnit na výsledku tohoto řízení.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. prosince 2014 Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj