II.ÚS 4073/12
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože stěžovatel nevyčerpal před jejím podáním příslušné správní prostředky. Návrh byl považován za nepřípustný, protože stěžovatel nevyužil možnosti podat návrh na neplatnost voleb k krajskému soudu. Ústavní soudnictví je založeno na principu subsidiarity, podle něhož musí být všechny nápravné prostředky vyčerpány před podáním ústavní stížnosti. Protože stěžovatel nevyhověl podmínce vyčerpání procesních prostředků, byl návrh odmítnut ve smyslu § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti R. F., proti platnosti voleb do krajského zastupitelstva, jež se konaly ve dnech 12. a 13. října 2012, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud prohlásil volby do zastupitelstva kraje, konané ve dnech 12. a 13. října 2012, za neplatné. Stěžovatel svůj požadavek odůvodňuje tím, že při těchto volbách mu bylo omezeno právo volit své volené zástupce způsobem, který garantují ustanovení čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Z obsahu ústavní stížnosti je zjevné, že se stěžovatel domáhá vyslovení neplatnosti voleb, respektive neplatnosti hlasování při volbách do krajského zastupitelstva, konaných v říjnu tohoto roku. Každý občan, který byl oprávněn zúčastnit se hlasování při volbách do krajského zastupitelstva, je dle ustanovení § 53 odst. 1 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů, aktivně legitimován k podání návrhu na neplatnost hlasování či voleb; o takovém návrhu bude dle ustanovení § 54 zákona o volbách do zastupitelstev krajů ve spojení s ustanoveními § 4 odst. 2 písm. a), § 7 odst. 1 a § 90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, rozhodovat příslušný krajský soud v rámci správního soudnictví. Ústavní soudnictví je zásadně vystavěno na principu subsidiarity. To znamená, že Ústavní soud je oprávněn o ústavní stížnosti rozhodovat pouze za situace, kdy stěžovatel vyčerpal veškeré právní prostředky, jež jsou mu k dispozici, pro dosažení stavu, o nějž před Ústavním soudem usiluje. Z ústavní stížnosti se přitom nepodává, že by stěžovatel podal návrh na neplatnost voleb či hlasování k příslušnému krajskému soudu; až proti jeho případnému zamítavému (resp. odmítavému) rozhodnutí by totiž mohl stěžovatel brojit ústavní stížností (neboť kasační stížnost není dle ustanovení § 104 odst. 1 soudního řádu správního přípustná). Ústavní stížnost proto není přípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal před jejím podáním procesní prostředky, jež mu byly k dispozici. Jelikož stěžovatelova ústavní stížnost představovala návrh prima facie nepřípustný, nebyl stěžovatel ani vyzýván k odstranění vady podání, spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti návrh stěžovatele jako nepřípustný ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné V Brně dne 6. listopadu 2012 Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.