II.ÚS 420/01
V PLATNOSTI- VS Olomouc 2 Cao 61/2000
- ÚS II.ÚS 420/01
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel neodstranil vady podání v určené lhůtě. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., který umožňuje odmítnutí stížnosti při nepředložení požadovaných dokumentů. Výzva k odstranění vad byla stěžovateli doručena, avšak výsledná úprava nebyla provedena. Rozhodnutí bylo vyřčeno soudcem zpravodajem mimo ústní jednání.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. 2 Cao 61/2000, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl, neboť stěžovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Dne 11. 7. 2001 obdržel Ústavní soud stížnost stěžovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. 2 Cao 61/2000, která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 6. 9. 2001. Protože podání (ústavní stížnost) nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v § 30, § 31, § 34, § 72 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad podání. K tomu mu stanovil lhůtu 30 dnů od doručení výzvy k odstranění vad podání. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, může Ústavní soud podání (ústavní stížnost) ve smyslu § 43 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout. Protože výzva k odstranění vad podání byla stěžovateli doručena dne 17. 8. 2001, a vady podání do dnešního dne nebyly odstraněny, soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl.
Poučení
Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu V Brně dne 2. října 2001
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.