Ústavní soud · Usnesení

II.ÚS 4314/18

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2019-02-05 · odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost · ECLI:CZ:US:2019:2.US.4314.18.1

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Rozsudek okresního soudu byl považován za bagatelní a nevyvolával zásadní újmu na ústavním právu. Soud zdůraznil, že odůvodnění rozhodnutí neobsahuje vážné nedostatky, které by vyžadovaly zásah Ústavního soudu. Návrh na přezkum výše náhrady nákladů řízení nebyl považován za závažný pro ústavní ochranu.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Sitty, právně zastoupeného Mgr. Miroslavem Zemanem, advokátem se sídlem V Chaloupkách 403, Neratovice - Libiš, proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 10. 2018 č. j. 9 C 105/2018-67, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Žalobce se po stěžovateli (žalovaném) žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 6 697 Kč s příslušenstvím z titulu dlužné platby spojené s užíváním bytu.

3. Okresní soud v Karlových Varech žalobě vyhověl, a rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit na náhradě nákladů částku 12 462,35 Kč. Uvedl, že stěžovatel řádně neplnil své povinnosti spojené s vlastnictvím bytu a dluží žalobci nedoplatek z vyúčtovaných zálohových plateb.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých práv a rozhodnutí okresního soudu považuje za nesprávné, a rovněž rozporuje výši náhrady nákladů řízení.

5. Ústavní soud úvodem podotýká, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

6. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud připomíná skutečnost, že napadený rozsudek se považuje za bagatelní. Již tato skutečnost sama o sobě zakládá dostatečný důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Na stěžovateli pak je, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a doložil), proč věc vyvolává, a to přes svou bagatelnost, v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14). To se však stěžovateli nepodařilo. Stěžovatel v ústavní stížnosti netvrdil žádnou zásadní újmu v jeho osobní sféře; napadený rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející nepředstavují dle Ústavního soudu ani extrémní vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální.

8. Ústavní soud má za to, že napadené rozhodnutí okresního soudu obsahuje odůvodnění (§ 157 o. s. ř.), které nevykazuje žádné nedostatky dosahující intenzity nutné k tomu, aby se Ústavní soud věcí meritorně zabýval. Nejde o případ, kdy by z odůvodnění napadeného rozhodnutí nebylo zřejmé, proč okresní soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku. Námitky stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti lze pak hodnotit jako pouhou polemiku se závěry okresního soudu, přičemž stěžovatel nepřípadně očekává, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí běžnému instančnímu přezkumu. K přezkumu výše náhrady nákladů řízení Ústavní soud pouze odkazuje na svou ustálenou judikaturu, z níž vyplývá, že výší nákladů řízení se zabývá pouze ve zcela mimořádných a specifických případech.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. února 2019 Vojtěch Šimíček, v. r. předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.