II.ÚS 440/05
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka podala správní žalobu proti napadeným rozhodnutím, jejíž řízení je stále v průběhu. Soud upozornil na zásadu subsidiarity, podle níž ústavní stížnost je posledním prostředkem ochrany práv. Protože stěžovatelka má možnost výsledky správního řízení ovlivnit, není ústavní stížnost přípustná. Rozhodnutí bylo vydáno bez ústního jednání a bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti O. K., zastoupené JUDr. Tomášem Krejčím, advokátem Advokátní kanceláře v Brně, Špitálka 23b, proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, č.j. JMK 19258/2005 OÚPSŘ, ze dne 26. 5. 2005 a rozhodnutí Městského úřadu Blansko stavebního úřadu a územního plánování, č.j. SÚ-KR 775/94, ze dne 24. 10. 1994, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 odst.1 Ústavy ČR a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. V ústavní stížnosti uvádí, že současně s ústavní stížností podala z opatrnosti správní žalobu dle ust. § 65 s.ř.s. Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka využila možnosti podat proti ústavní stížností napadeným rozhodnutím správní žalobu ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a že o této žalobě dosud nebylo rozhodnuto. (Uvedené tvrzení Ústavní soud ověřil na podatelně Krajského soudu v Brně). Je tedy zřejmé, že správní soud se námitkami stěžovatelky obsaženými v ústavní stížnosti bude zabývat a stěžovatelka bude mít možnost po vyčerpání všech procesních prostředků se případně opětovně obrátit na Ústavní soud. Ústavní soud připomíná zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. Za této situace, aniž by se Ústavní soud zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, byl návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnut podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. října 2006 Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.