II.ÚS 444/99
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože návrh byl zjevně neopodstatněný. Stěžovatel nevyčerpal před podáním stížnosti všechny dostupné procesní prostředky, včetně stížnosti na průtahy řízení. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je stížnost nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny právní prostředky. Závěr byl vydán bez ústního jednání a bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
II. ÚS 444/99 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném s předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem, proti nepřiměřeným průtahům v řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 7 C 468/91, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byla dne 10. 9. 1999 doručena ústavní stížnost stěžovatele proti nepřiměřeným průtahům ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4, vedené pod sp. zn. 7 C 468/91. Stěžovatel namítá, že nečinností soudu bylo porušeno jeho právo podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, kterým zakáže Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby pokračoval ve zbytečných průtazích ve věci a aby věc urychleně vyřídil, nejdéle do 30 dnů ode dne doručení tohoto nálezu Ústavního soudu. Stěžovatel podal ústavní stížnost na základě ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jedná se tedy o stížnost podanou proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, jímž bylo porušeno ústavně zaručené základní právo. i Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka řízení Obvodního soudu pro Prahu 4. Obvodní soud pro Prahu 4 ve svém vyjádření ze dne 30. 9. 1999 uvedl, že stěžovatel podal dne 31. 12. 1991 žalobu proti JUDr. L. B. jako generálnímu prokurátorovi ČR a proti Generální prokuratuře ČR. Žalobou se domáhal jednak vydání osvědčení podle zákona č. 87/1991 Sb. (návrh posléze vyloučený podle § 112 občanského soudního řádu k samostatnému řízení), jednak náhrady škody, již však blíže nespecifikoval, jež mu měla vzniknout tím, že generální prokurátor nepřezkoumal jeho podněty k přezkoumání celé řady soudních rozhodnutí. Stěžovatel v průběhu řízení několikrát změnil označení žalovaných a zejména žalobní návrh. Tato jeho podání, zpravidla řádně nezdůvodněná, vyvolávala další výzvy soudu k doplnění žaloby odpovídajícími skutkovými tvrzeními a důkazními návrhy. Stěžovatel namísto, aby předložil soudu výstižná skutková tvrzení, důkazní návrhy a konkrétní a určitý žalobní návrh, podával odvolání proti usnesením, jímž mu soud ukládal povinnosti směřující k opravě vad návrhu (ač byl poučován, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné) a posléze dovolání proti usnesením odvolacího soudu, jimiž byla tato jeho odvolání zamítána (ač byl poučen, že proti rozhodnutí odvolacího soudu opravný prostředek v tomto případě není). Spis tak byl opakovaně předkládán soudům vyššího stupně k rozhodnutím o těchto vadách žalobce, která možnost projednání věci nepřispěla a naopak je časově oddalovala, nicméně z procesního hlediska nebylo možné je opomíjet. Ž výše uvedených skutečností je zřejmé, že i když ve věci samé nebylo dosud rozhodnuto, nelze tuto skutečnost přičíst k tíži Obvodního soudu pro Prahu 4 v tom smyslu, že by byla způsobena jeho nečinností. Nebylo prokázáno, že soud nejedná o právech stěžovatele v přiměřených časových dimenzích a namítaná nečinnost soudu nedosáhla intenzity porušující právo chráněné v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jehož porušení se stěžovatel dovolává. Ústavnímu soudu proto nezbylo než konstatovat, že návrh je zjevně neopodstatněný. Věc byla Ústavním soudem posouzena z hlediska její přípustnosti, tzn. zda stěžovatel před podáním ústavní stížnosti vyčerpal všechny dostupné opravné prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud proto vyzval stěžovatele, aby doložil, že dříve, než se obrátil na ústavní soud, byla tato podmínka splněna tím, že stěžovatel podle ustanovení § 26 odst. 1 zákona č. 436/1991 Sb., ve spojení s ustanovením § 6 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, podal stížnost na postup soudu vztahující se k průtahům řízení. Na tuto výzvu stěžovatel po prodloužení lhůty k vyřízení předložil Ústavnímu soudu stížnost na nepřiměřené průtahy ve věci sp. zn. 7 C 468/91 podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 8. 10. 1999, t. j. po podání ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) citovaného zákona senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako nepřípustný a zjevně neopodstatněný odmítnout. P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 16. listopadu 1999 Vojtěch Cepl předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.