II.ÚS 463/03
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí šedesátidenní lhůty určené zákonem. Lhůta začala po doručení rozhodnutí krajského soudu, nikoli po odmítnutí dovolání. Soud uvedl, že dovolání nepřípustné nemůže být považováno za poslední procesní prostředek, který by prodloužil lhůtu. Zákon neumožňuje zhojení opožděného podání ústavní stížnosti.
Rubrum
II.ÚS 463/03 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M. R., zastoupené advokátem JUDr. J. Z., proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2002, č.j. 21 Co 71/2002-170, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 23. 9. 2003 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2002, č.j. 21 Co 71/2002-170. V průběhu řízení před Ústavním soudem došlo ke změně v osobě soudce zpravodaje, když v souladu s § 8 odst. 8 rozvrhu práce Ústavního soudu byla s účinností od 22. 6. 2004 tato ústavní stížnost přidělena soudkyni JUDr. Michaele Židlické. Dle § 8b téhož předpisu se ústavní stížnost projedná v senátu, v němž zasedá soudce zpravodaj, přičemž spisová značka věci zůstává nezměněna. Z tohoto důvodu ve věci rozhodoval čtvrtý senát Ústavního soudu. Výše uvedeným rozhodnutím obecného soudu mělo údajně dojít k zásahu do základních lidských práv a svobod, jež jsou stěžovatelce garantovány Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") v čl. 26 odst. 3, čl. 28, čl. 29 odst. 1, 2 a čl. 30 odst. 1 Listiny. Ústavní soud přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení lhůty k jejímu podání. Dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění platném a účinném v době podání návrhu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona). Jak z obsahu vyžádaného soudního spisu, tak i ze samotného návrhu ústavní stížnosti vyplývá, že proti výše označenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podala stěžovatelka dovolání, které bylo dne 1. 7. 2003 odmítnuto jako nepřípustné, a to v souladu s ustanovením občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. V předmětné věci bylo napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 24. 9. 2002, pročež tímto dnem začala běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti. Pokud stěžovatelka podala ústavní stížnost k poštovní přepravě dne 22. 9. 2003, nezbývá než konstatovat, že ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2002, č.j. 21 Co 71/2002-170, byla podána po lhůtě k tomu stanovené, když pro její počátek nelze vycházet z data doručení usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání - jestliže dovolání, které je mimořádným prostředkem, bylo odmítnuto pro jeho nepřípustnost, nelze pak jeho podání považovat za procesní prostředek, jenž účastníku zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje a nelze proto pro běh lhůty pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí soudu II. stupně vycházet ani z odst. 2 sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb. Ve vztahu k okolnostem tohoto případu odkazuje Ústavní soud rovněž na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. května 2004 ve věci IV. ÚS 45/04 (publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 33., usn. č. 32, Praha 2005). Výše uvedená lhůta k podání ústavní stížnosti je nepřekročitelná a její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit. Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona jako návrh podaný opožděně odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení
Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. 10. 2005 Michaela Židlická soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.