II.ÚS 463/99
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podání bylo zjevně neopodstatněné. Stěžovatel se zpravidla domníval, že vyjádření Ministerstva obrany mu založilo povinnost vykonávat vojenská cvičení, což však nebylo rozhodnutí ve smyslu zákona. Soud upozornil, že pouhé odborné stanovisko nemůže autoritativně stanovit práva a povinnosti. Základní práva a svobody jsou zasahovány pouze rozhodnutím, které právní účinek má, nikoli výkladem nebo dopisem.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti P. D., zastoupeného JUDr. L. M., proti sdělení Ministerstva obrany ze dne 16. 9. 1999, č. j. 7001/69/1999-1203, t a k t o :
Výrok
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění
: Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst.2 písm.a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť se jedná o podání zjevně neopodstatněné. Stěžovatel podal ústavní stížnost ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Za "jiný zásah orgánu veřejné moci" označil stěžovatel dopis Ministerstva obrany ze dne 16. 9. 1999, č. j. 7001/69/1999-1203, jímž navrhovateli podle jeho tvrzení byly stanoveny povinnosti v rozporu s čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V odůvodnění svého podání stěžovatel uvedl, že v návaznosti na rozhodnutí Ministerstva práce a soc. věcí ze dne 25. 8. 1999, č. j. 443-29407/1999-R, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Magistrátu města Brna o zamítnutí žádosti navrhovatele o vyškrtnutí z evidence čekatelů na výkon civilní služby, postoupilo shora jmenované ministerstvo věc k přímému vyřízení Ministerstvu obrany. Navrhovatel nesouhlasí s právní argumentací, obsaženou ve vyjádření Ministerstva obrany a domnívá se, že výklad branné povinnosti stěžovatele, provedené ve shora uvedeném sdělení Ministerstva obrany, je zcela mylný a navíc v rozporu se zákonem. Z dopisu adresovaného Ministerstvem obrany právnímu zástupci stěžovatele vyplývá, že se jedná o odborné vyjádření ke stížnosti navrhovatele, týkající se určení délky jeho dosud nevykonaných vojenských cvičení. Uvedené vyjádření, byť i zpracované odborným pracovníkem příslušného ministerstva, však nemá povahu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 244 - 247 o. s. ř., které by autoritativním způsobem založilo, měnilo či zrušilo práva a povinnosti dotčeného subjektu. Navrhovatel se proto mýlí, domnívá-li se, že citovaným stanoviskem byla založena jeho povinnost vykonávat vojenská cvičení. Podle čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod mohou být povinnosti ukládány na základě zákona v jeho mezích. V rámci citovaného článku mohou být povinnosti autoritativním způsobem stanoveny příslušným rozhodnutím. Stěžovateli tedy nemohlo být pouhým vyjádřením či stanoviskem Ministerstva obrany cokoli uloženo a tím méně i zasaženo do jeho základních práv a svobod. Z výše uvedeného důvodu Ústavní soud návrh stěžovatele ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítl. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. Vojtěch Cepl předseda senátu ÚS V Brně dne 26. ledna 2000
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.