II.ÚS 48/95
V PLATNOSTI- MS Brno 34 C 2/92
- ÚS II.ÚS 193/94
- ÚS II.ÚS 48/95
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána opožděně. Stěžovatelky se zpravidla neobrátily na správní orgán, který měl rozhodnout o jejich nároku na restituční pozemek. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož se stížnost odmítá, pokud není podána včas. Ústavní soud neuznal, že by zásah do práva na soudní ochranu byl podstatným porušením základních práv.
Rubrum
II. ÚS 48/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti na postup P.ú. Magistrátu města B., podané M.K. a Z.N., zastoupenými advokátem JUDr. J.J., za účasti P.ú. Magistrátu města B., jako účastníka řízení, mimo ústní jednání, t a k t o :
Výrok
Návrh s e o d m í t á
Odůvodnění
: Stěžovatelky napadly ústavní stížností postup P.ú. Magistrátu města B, kterým bylo podle jejich názoru porušeno jejich základní právo na soudní a jinou právní ochranu podle č1. 36 Listiny základních práv a svobod. Zásah spočíval v tom, že P.ú., poté co obdržel od Městského soudu v Brně spis sp. zn. 34 C 2/92, nerozhodl o restitučním nároku stěžovatelek. Ty se obrátily na Městský soud v Brně dne 2.1.1992, tedy v době, když již byl delší dobu v účinnosti zákon č. 229/1991 Sb., s návrhem na vydání pozemku (zahrada) podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb. Městský soud v Brně řízení usnesením, čj. 34 C 2/92-20, dne 6. 5. 1993 zastavil, neboť v dané věci příslušelo rozhodnout podle ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Tento svůj požadavek nijak nezdůvodnily a pouze poukázaly na korespondenci, kterou vedly s Magistrátem města B. Uplatnění pravidla § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je však možné jen v případě, že Ústavní soud při posouzení takové situace dojde k závěru, že ústavní stížnost svým významem "podstatně" přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Samotný zásah do základního práva v tomto případě není dostačující a neopravňuje k zásahu do existujících právních poměrů. Ústavní soud přitom vychází ze zásady, že jde o výjimku z obecného pravidla, což značí, že takové ustanovení nelze vykládat rozšiřujícím způsobem (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 193/94, sp. zn. II. ÚS 15/95). Podstatný přesah spatřuje podle své judikatury Ústavní soud v tom, že byl bez vyčerpání opravných prostředků přímo napaden postup orgánu veřejné moci, který se opírá o neústavní ustanovení zákona, které odporuje podstatným náležitostem demokratického právního státu, a že řešením takové ústavní stížnosti může dojít k nápravě závažné poruchy ve fungování státních orgánů, když se jejich jednání může i napříště dotýkat širšího okruhu osob. Takovou intenzitu zásahu, která by svým významem naplňovala uvedená kriteria, Ústavní soud v této konkrétní stížnosti neshledal. Pouhé obecné poukázání stěžovatelek na ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu nepovažuje za dostatečné. Věc proto nebylo možno posoudit jinak než podle ustanovení § 72 odst. 2 a odmítnul ji podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. jako opožděně podanou. P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. června 1996 JUDr. Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu Za správnost vyhotovení:
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.