Ústavní soud · Usnesení

II.ÚS 483/14

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2014-02-19 · odmítnuto pro neodstraněné vady · ECLI:CZ:US:2014:2.US.483.14.1

  1. NSS 2 As 97/2013-11
  2. ÚS II.ÚS 483/14
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nepředložil zastoupení advokátem, které je podle zákona o Ústavním soudu povinné. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož lze návrh odmítnout, pokud je zřejmě neopodstatněný. I když stěžovatel byl dříve informován o povinnosti zastoupení, soud uznal, že opakované poučení není nutné, pokud byly informace již objektivně předávány. Rozhodnutí bylo vydáno bez jednání, protože stížnost byla zjevně neopodstatněná.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, proti rozhodnutím Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 97/2013 a sp. zn. 2 As 98/2013, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. V podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 7. 2. 2014, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecného soudu z důvodu porušení stěžovatelova ústavně garantovaného práva "na spravedlivý přezkum" a práva na právní pomoc. Činí tak, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").

2. Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (např. řízení sp. zn. I. ÚS 257/09, I. ÚS 467/09, I. ÚS 787/09, III. ÚS 291/09, IV. ÚS 424/09, III. ÚS 1204/10, II. ÚS 1778/10 a další).

3. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

4. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

5. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. února 2014 Jiří Zemánek, v. r. soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.