II.ÚS 4900/12
V PLATNOSTI- KS Brno 58 Co 478/2012 - 423
- ÚS II.ÚS 4900/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podanou soudním exekutorem, který se domáhal ochrany práva na spravedlivý proces. Soud uvedl, že stát jako orgán veřejné moci nemůže být nositelem základních práv a svobod, včetně práva na spravedlivý proces. Proto nemá právní zájem na podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, které se týká jeho činnosti v úředním postavení. Rozhodnutí bylo odmítnuto z důvodu zjevné neopodstatnělosti podání stížnosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Pavla Dolanského, soudního exekutora, Exekutorský úřad Beroun, se sídlem Palackého 31/2, Beroun, zastoupeného Mgr. Jindřichem Šimberským, advokátem, se sídlem Hořejší nábřeží 786/21, 150 00 Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 24. 10. 2012, č. j. 58 Co 478/2012 - 423, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že shora uvedeným usnesením bylo zasaženo do jeho ústavně chráněných práv, konkrétně práva na spravedlivý proces garantovaného článkem 36 Listiny základních práv a svobod. I když nebyl účastníkem řízení, ze kterého napadené rozhodnutí vzešlo, cítí se ve svých právech poškozen, neboť výsledky tohoto řízení vedly k jeho vyloučení z exekučního řízení, ve kterém vystupoval jako soudní exekutor. Závěr o podjatosti přitom nemá podle jeho názoru, oporu ve skutkových zjištěních, protože v tomto směru nebylo provedeno žádné dokazování. Ústavní soud, ještě před tím, než přistoupí k meritornímu přezkumu podané ústavní stížnosti, zjišťuje, zda jsou dány podmínky pro její věcné projednání. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z uvedeného plyne, že pouze subjekt, který je nositelem základních práv a svobod, je oprávněn k podání ústavní stížnosti. V daném případě však odvolací soud rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí stěžovatele, které vydal jako orgán státu na základě zákonného zmocnění. Ústavní soud v této souvislosti opakovaně dospěl k závěru, že stát není zásadně oprávněn domáhat se právní ochrany skrze základní práva a svobody. Pokud vystupuje stát v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, tedy jako nositel veřejné moci, z povahy věci není a ani nemůže být nositelem základních práv a svobod (stanovisko pléna ze dne 9. listopadu 1999, sp. zn. Pl. ÚS-st. 9/99, ST 9/16 SbNU 372). Naopak vystupuje-li stát jako soukromá osoba, například jako vlastník při nakládání se svým majetkem, je ochrana jeho základních práv včetně práva na spravedlivý proces garantována jako u kteréhokoli jiného účastníka řízení. Může pak prostřednictvím příslušného orgánu podat ústavní stížnost, pokud tvrdí porušení některého z této kategorie práv. Jestliže tedy stěžovatel v řízení vystupoval jako orgán veřejné moci, nemůže být v tomto postavení také nositelem základních práv a svobod. S odvoláním na zásah do těchto práv se proto nemůže domáhat kasace napadeného usnesení cestou ústavní stížnosti. S ohledem na výše uvedené důvody Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl podaný osobou zjevně k tomu neoprávněnou.
Poučení
Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. března 2013 Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.