II.ÚS 495/05
V PLATNOSTI- OS Karviná 103 T 146/2004
- KS Ostrava 5 To 145/2005
- NS 7 Tdo 859/2005
- ÚS II.ÚS 495/05
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože se jednalo o pouhý nesouhlas se skutkovými závěry nižších soudů. Soud uvedl, že stěžovatel nevyjádřil konkrétní porušení právních ustanovení, která by byla ústavněprávní povahy. Názory na interpretaci důkazů nebo skutková zjištění nejsou předmětem přezkumu Ústavního soudu. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu byla stížnost považována za zjevně neopodstatněnou.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu ve složení z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Stanislava Balíka v řízení o návrhu -ústavní stížnosti stěžovatele V. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, zastoupeného JUDr. Stanislavem Blažkem, advokátem, Moskevská 24a, Havířov-město, proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově sp. zn. 103 T 146/2004 ze dne 20. ledna 2005, usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 145/2005 ze dne 5. dubna 2005 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 7 Tdo 859/2005 ze dne 12. července 2005, za účasti Okresního soudu v Karviné, Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího soudu České republiky jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Okresního soudu v Kraviné, pobočky v Havířově, jímž byl uznán vinným pokračujícím trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. e) trestního zákona a odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let se zařazením do věznice s ostrahou, dále usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, a konečně usnesení Nejvyššího soudu České republiky, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě. Ústavní stížnost odůvodňoval tím, že obecné soudy porušily čl. 36 a 39 Listiny základních práv a svobod, neboť se stěžovatel skutku, který mu byl kladen za vinu, nedopustil, skutkové zjištění nebylo správné, výrok o vině byl založen pouze na tvrzení proti tvrzení, nebyly provedeny důkazy ve prospěch stěžovatele spočívající v provedení hlasové rekognice a vyžádání SMS zpráv od příslušných operátorů, svědci údajně usvědčující pachatele nebyli věrohodní, dokazování zůstalo neúplné a soudy nepostupovaly podle zásady "v pochybnostech ve prospěch obžalovaného". Ústavní soud si k posouzení věci vyžádal spis Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud v tomto případě shledal, že ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem stěžovatele s rozhodnutím obecných soudů a nevyplývá z ní nic, co by projednávanou věc posunulo do roviny ústavněprávní. Stěžovatel v ústavní stížnosti pouze opakuje svou obhajobu z řízení před obecnými soudy. Brojí proti skutkovým závěrům, k nimž dospěl nalézací soud. Přitom je z odůvodnění napadených rozhodnutí zřejmé, že s námitkami stěžovatele se obecné soudy přesvědčivě vypořádaly, zejména s tím, proč nebyly provedeny důkazy, jichž se stěžovatel dovolával. Stěžovatel netvrdí, že by obecné soudy v něčem konkrétně porušily postup stanovený příslušnými ustanoveními trestního řádu (postup stanovený zákonem ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny), poukaz na údajné porušení čl. 39 Listiny základních práv a svobod nijak nekonkretizuje, přičemž je zřejmé, že byl odsouzen za jednání, které trestní zákon označuje trestným činem vydírání a že mu byl uložen zákonem předpokládaný trest. Domáhá se jiné interpretace provedených důkazů a žádá, aby Ústavní soud přehodnotil skutková zjištění, k nimž dospěly obecné soudy. To však Ústavnímu soudu nepřísluší. Ústavní soud v souladu se svou konstantní judikaturou poukazuje na to, že rozdílné názory na interpretaci "jednoduchého práva" nebo rozdílné názory na skutková zjištění nebo na výsledky hodnocení důkazů, k nimž dospěly obecné soudy, samy o sobě nemohou založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 a čl. 91 Ústavy České republiky). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto Ústavní soud ústavní stížnost proti napadeným rozhodnutím jako zjevně neopodstatněnou odmítl. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. listopadu 2005 Dagmar Lastovecká v. r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.