II.ÚS 499/01
V PLATNOSTI- VS Praha 1 T 16/01
- VS Praha 4 To 29/01
- ÚS II.ÚS 499/01
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože návrh byl zjevně neopodstatněný. Stěžovatel se nevyjádřil konkrétně k porušení práva podle čl. 36 Listiny, ani nezdůvodnil, jaké doklady byly podle jeho názoru vyžadovány. Soud se nezabýval podstatou nároku na náhradu nákladů, protože stěžovatel nevyplnil formální podmínky pro její úhradu. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu bylo rozhodnutí o odmítnutí návrhu správně.
Rubrum
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti JUDr. B. G., zastoupeného advokátem JUDr. V. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 4 To 29/01, mimo ústní jednání, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
: Dne 15. 08. 2001 se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s ústavní stížností proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 4 To 29/01. Podle jeho názoru jím byla porušena jeho práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť Vrchní soud v Praze se v napadeném usnesení ztotožnil se závěry usnesení sp. zn. 1 T 16/01 Krajského soudu v Plzni. Ten dospěl k závěru, že stěžovatel nemůže dostat cestovní náhradu za cestu z Plzně na veřejné zasedání Vrchního soudu v Praze (náhrada za ztrátu času, cestovné a stravné), neboť nepředložil potřebné doklady. Žádný ze soudů však neuvedl, jaké doklady požaduje. Přitom je ze spisu známo, že sídlo advokátní kanceláře stěžovatele je v Plzni, jízdné vlakem vyplývá z ceníku železniční dopravy, stravné se určuje podle zákona č. 119/1992 Sb. a vyhlášky č. 339/1999 Sb. Potřebné doklady k výpočtu jsou tak obsaženy ve spise, sp. zn. 1 T 16/96 (délka, doba a místo jednotlivých soudních jednání), nebo v platných právních předpisech. Z napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že pokud jde o napadenou část usnesení (dále byla sporná výše mimosmluvní odměny za zastoupení), nebylo návrhu Krajským soudem vyhověno z důvodu nepředložení potřebných dokladů, a to ani přes výzvu soudu. Vrchní soud se neztotožnil s námitkou stěžovatele, že Vrchnímu soudu předloží potřebné doklady osobně, neboť tak měl a mohl učinit kdykoli předtím, naposled v souvislosti s podáním stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni. V tomto postupu Vrchního soudu v Praze neshledal Ústavní soud žádný zásah do ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, kterého se stěžovatel dovolává. Pokud požádal o úhradu výše uvedených nákladů, aniž předložil a doložil potřebné doklady a údaje a pokud tak neučinil ani na výzvu soudu, nelze následné negativní rozhodnutí Vrchního soudu v Praze považovat za neústavní zásah do ústavně zaručeného základního práva stěžovatele. Stěžovatel konečně ani tvrzený zásah do práva podle čl. 36 Listiny nijak blíže neodůvodňuje. K tomu je třeba poznamenat, že obecné tvrzení stěžovatele postrádající řádné zdůvodnění, nemůže založit opodstatněnost ústavní stížnosti. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., senát Ústavního soudu bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný. Podmínky tohoto ustanovení byly naplněny, proto nezbylo, než návrh odmítnout. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. 1. 2002 JUDr. Jiří Malenovský předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.