II.ÚS 526/23

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Baudysové, zastoupené Mgr. Michaelou Dvořáčkovou, advokátkou, sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. ledna 2023 č. j. 55 Co 379/2022-696 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. října 2022 č. j. 19 EC 302/2012-667, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi došlo k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z obsahu ústavní stížnosti, jejích příloh a vlastní úřední činnosti Ústavní soud zjistil, že v rámci hlavního řízení podal Štefan Demo (dále jen "žalobce") dne 17. 9. 2012 u Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal po stěžovatelce zaplacení částek 151 500 Kč s příslušenstvím a 500 000 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že pro stěžovatelku prováděl na základě ústně uzavřené smlouvy stavební a další práce v rámci rekonstrukce bytů č. 3 a č. 4 v domě na adrese X.

3. Obvodní soud rozhodoval opakovaně ve věci samé v části, ve které zůstal předmětem řízení požadavek žalobce na zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady protihodnoty plnění žalobce spočívajícího v rekonstrukci bytu č. 4., přičemž v pořadí druhým rozsudkem ze dne 17. 2. 2022 č. j. 19 EC 302/2012-613 uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobci částku 429 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o povinnosti stěžovatelky nahradit žalobci náklady řízení ve výši 289 532 Kč (výrok II.). Současně určil, že stěžovatelka je povinna nahradit státu náklady řízení v částce, která bude uvedena v samostatném usnesení (výrok III.). K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 27. 7. 2022 č. j. 55 Co 193,194/2022-663 rozsudek obvodního soudu potvrdil a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 12 487,20 Kč.

4. Konkrétní náhradu nákladů, které vznikly České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 6, pak obvodní soud určil ústavní stížností napadeným usnesením ve výši 61 831 Kč, odpovídající součtu přiznaného a vyplaceného znalečného. K odvolání stěžovatelky městský soud ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

5. Stěžovatelka směřuje svou ústavní stížnost výhradně proti samostatným usnesením, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení státu. Stěžovatelka je přesvědčena, že výše nákladů státu nebyla stanovena správně, když její součástí bylo i znalečné týkající se rekonstrukce bytu stěžovatelky č. 3., byť byl znalecký posudek ve vztahu k bytu č. 3 vyhotoven na základě vadného právního názoru obvodního soudu a nebyl v řízení vůbec potřebný k rozhodnutí ve věci.

6. Ústavní soud ze své činnosti zjistil, že stěžovatelka podala proti rozsudku městského soudu ze dne 27. 7. 2022 č. j. 55 Co 193,194/2022-663 ve věci samé dovolání. Řízení o dovolání stěžovatelky je u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. 23 Cdo 2219/2023 a dosud o něm nebylo rozhodnuto.

7. Ústavní soud se proto nejprve zabýval tím, zda byly splněny procesní podmínky podle zákona o Ústavním soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

8. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

9. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky ochrany (72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne také princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není běžným procesním postupem možná.

10. Podle § 243e odst. 2 zákona č. 99/1963 občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) platí, že zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k dalšímu řízení, totéž lze vztáhnout na rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolací soud zruší též další rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na zrušovaném rozhodnutí závislá. Závislým výrokem je takový výrok, který při zrušení nebo změně napadeného výroku nemůže sám o sobě obstát. Takovým závislým výrokem na rozhodnutí o věci samé je nákladový výrok. I případné měnící rozhodnutí dovolacího soudu podle § 243d o. s. ř. obsahuje výrok o náhradě nákladů všech stupňů řízení (§ 243c o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř.). Uvedenému postupu nebrání ani skutečnost, že o výši nákladů státu bylo rozhodnuto samostatným usnesením, neboť v případech, kdy je na napadeném výroku závislý výrok, který dovoláním nebyl dotčen, není dovolací soud vázán rozsahem dovolacího návrhu (§ 242 odst. 2 o. s. ř.). Pokud je tedy dovoláním napaden výrok ve věci samé, výroky a usnesení o nákladech řízení budou sdílet osud výroku hlavního a v závislosti na něm se také budou měnit.

11. S ohledem na uvedené Ústavní soud nyní nemůže přistoupit k přezkumu ústavnosti nákladových výroků výše citovaných usnesení, neboť by nepřípustně předjímal rozhodování Nejvyššího soudu. Odporovalo by principu efektivity a hospodárnosti řízení, kdyby Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti, kterou jsou napadány výroky o nákladech řízení státu, již nyní přezkoumával její důvodnost (srovnej usnesení Ústavního soud ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1112/20 nebo usnesení ze dne 22. 9. 2020 sp. zn. III. ÚS 624/20, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

12. Ústavní soud je přesvědčen, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její předčasnost stěžovatelku nepoškozuje, neboť k ochraně proti tvrzeným zásahům do základních práv má stále k dispozici zákonné procesní prostředky, a teprve po jejich vyčerpání se může s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, bude-li i nadále přesvědčena, že k tomu má důvody.

13. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. září 2023 Jan Svatoň, v. r. soudce zpravodaj