II.ÚS 57/16
V PLATNOSTI- NSS 8 Afs 37/2015-59
- ÚS II.ÚS 57/16
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost společnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci daní, protože návrh trpěl vadami. Stěžovatel neodstranil nedostatky, zejména chybějící povinné zastoupení advokátem a řádné odůvodnění, ačkoli byl vyzván. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť vady nebyly ve lhůtě odstraněny. Nedostatek zastoupení znemožnil posouzení věci samé, přičemž pouhý odkaz na kasační stížnost nestačil.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatele GAME TEAM PLUS spol. s r. o., se sídlem náměstí Přátelství 1518/4, Praha 10, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2015, č. j. 8 Afs 37/2015-59, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 7. 1. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost brojící proti v záhlaví označenému rozsudku Nejvyššího správního soudu. Tuto ústavní stížnost nicméně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpěla řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Zejména nebyla odůvodněna, když pouze odkázala na obsah kasační stížnosti, a nebylo tak patrno, čeho se vlastně stěžovatel v tomto řízení domáhá, k ústavní stížnosti nebylo přiloženo napadené rozhodnutí a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona). K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byl navrhovatel vyzván přípisem, jemu doručeným dne 23. 1. 2016, v němž byl též upozorněn, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 20 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se mu rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí. Výslovně byl stěžovatel informován o tom, že jako odůvodnění ústavní stížnosti nepostačuje pouhý odkaz na obsah kasační stížnosti, že je povinen doplnit kopii rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a že musí být právně zastoupen. Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranil, a na zaslanou výzvu ani nijak nezareagoval, přičemž lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula již dne 12. 2. 2016. Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 89/94 ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu je dostupná též z: http://nalus.usoud.cz), smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatele, který nikterak nespecifikuje, v jakých ohledech měla být porušena jeho základní lidská práva a svobody. Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností stěžovatele předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na něm, aby vyslyšel výzvu Ústavního soudu a zvolil si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo jeho omezení základních lidských práv a svobod, jaká rozhodnutí vlastně napadá a rovněž by uvedl, že před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny přípustné prostředky k ochraně svých práv. Pokud tak neučinil, nemůže tuto jeho nečinnost Ústavní soud nikterak nahrazovat a návrh stěžovatele tak ani nemůže posoudit ve věci samé. Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. února 2016 Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.