II.ÚS 597/04
V PLATNOSTI- OS Olomouc 13 C 122/2001
- ÚS II.ÚS 597/04
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. Soud upozornil, že zákon umožňuje podat návrh na určení lhůty k provedení úkonu v řízení před obecným soudem. Stěžovatel tento nově zavedený prostředek k odstranění průtahů nevyužil. Proto byla stížnost považována za podanou předčasně a nepřípustně.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti navrhovatele Ing. M. M., zastoupeného Mgr. M. H., proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v průtazích řízení před Okresním soudem v Olomouci, sp. zn. 13 C 122/2001, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
: Stěžovatel se s odvoláním na dotčení svých ústavně zaručených práv, zejména čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá, aby Ústavní soud Okresnímu soudu v Olomouci nálezem přikázal, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené pod sp. zn. 13 C 122/2001 a neprodleně v této věci jednal. Je přesvědčen o tom, že vyjma ústavní stížnosti jiný skutečně efektivní prostředek k nápravě vzniklých průtahů podle platného českého práva nemá. Ústavní soud se nejdříve zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Aniž by se jakkoli zabýval meritem věci, dospěl k závěru, že podaný návrh není z formálních důvodů přípustný. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto podat pouze tehdy, když stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Stěžovatel před podáním ústavní stížnosti prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje, nevyčerpal, ústavní stížnost je proto nepřípustná. Závěr stěžovatele, že platný právní řád mu neposkytuje prostředek k nápravě, a je proto nucen žádat o zásah Ústavní soud, je mylný. Stěžovatel má totiž k dispozici procesní prostředek, který zákon označuje jako návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, o němž je vedeno řízení před obecnými soudy. Zákonem č. 192/2003 Sb., kterým se mimo jiné mění i zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, byl s účinností od 1. 7. 2004 zaveden do českého právního řádu shora uvedený procesní prostředek, který má vést k odstranění průtahů v řízení před obecnými soudy, a to rozhodnutím v rámci soustavy obecných soudů samých. Z ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatel tento nový procesní prostředek k ochraně svého práva na spravedlivý proces chápaný v jeho časové dimenzi využil, a proto je třeba projednávanou ústavní stížnost považovat za podání předčasné. Z tohoto důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než podaný návrh odmítnout jako nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], aniž by se mohl jakkoliv zabývat věcnou stránkou stížnosti. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. listopadu 2004 JUDr. PhDr. Stanislav Balík, v.r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.