II.ÚS 599/2000
V PLATNOSTIÚstavní soud České republiky odmítl návrh na zrušení ustanovení zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, protože podatel nebyl aktivně legitimován k jeho podání. Návrh byl označen jako ústavní stížnost, avšak směřoval proti obecně závaznému právnímu předpisu, nikoli proti konkrétnímu individuálnímu aktu. Soud se opřel o § 74 zákona o Ústavním soudu, podle něhož fyzická osoba může podat ústavní stížnost pouze proti aktu, který zasahuje do jejích základních práv. Proto nebylo možné přijmout návrh, jelikož nebyly splněny podmínky pro jeho přijetí.
Rubrum
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti I. K., proti postupu Parlamentu ČR, kterou se požaduje: 1) prohlášení Ústavního soudu, že Parlament ČR vydáním zákonů č. 87/1995 Sb. a č. 100/2000 Sb. vážně poškodil ústavní a další souvztažná práva klientů družstevních záložen v oblasti pojištění jejich vkladů; 2) zrušení ustanovení § 14 až 21 zákona č. 87/1995 Sb. a novely těchto ustanovení v zákoně č. 100/2000 Sb., mimo ústní jednání, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
: Navrhovatel, který je předsedou občanského sdružení Sebeobrana členů družstevních záložen, se obrátil na Ústavní soud s návrhem označeným jako ústavní stížnost, kterým požadoval vydání nálezu, kterým Ústavní soud: "1) shledává, že Parlament ČR vydáním zákonů č. 87/1995 Sb. a č. 100/2000 Sb. vážně poškodil ústavní a další souvztažná práva klientů družstevních záložen v oblasti pojištění jejich vkladů; 2) zrušení ustanovení § 14 až 21 zákona č. 87/1995 Sb. a novely těchto ustanovení v zákoně č. 100/2000 Sb." V ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je uveden výčet subjektů oprávněných podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. Fyzická osoba je podle tohoto ustanovení k takovému návrhu aktivně legitimována pouze v případě, že podala ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 zákona č. 182/1993 Sb. Tyto podmínky však v případě navrhovatele nejsou splněny. Návrh je sice označen jako ústavní stížnost, jeho petit však směřuje ke zrušení výše uvedených ustanovení zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 100/2000 Sb. Ústavní stížnost však podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu může být podána pouze proti individuálnímu aktu aplikace práva, který zasahuje přímo do základních práv a svobod stěžovatele. V daném případě však stížnost směřuje proti obecně závaznému normativnímu aktu. Nejde proto o rozhodnutí nebo opatření v konkrétní věci, které se týká přesně určené jednotlivé fyzické nebo právnické osoby. Ze stejného důvodu nemůže Ústavní soud rozhodnout o prvním bodu petitu. Navíc v tomto případě se navrhovatel nedomáhá porušení svého subjektivního veřejného práva, které je ústavně zaručeno, nýbrž práv blíže neurčených klientů družstevních záložen v oblasti pojištění jejich vkladů. Proto není splněna ani podmínka vyžadovaná v § 74 zákona o Ústavním soudu pro spojení ústavní stížnosti s návrhem na přezkoumání právnosti právního předpisu. V případě předmětného podání proto navrhovatel nesplňuje podmínky pro podání ani ústavní stížnosti, ani akcesorického návrhu na přezkoumání ústavnosti rubrikovaných ustanovení zákona o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících. Podle výše uvedených ustanovení zákona o Ústavním soudu ve spojení s jeho § 43 odst. 1 písm. c) [ve znění zákona č. 77/1998 Sb.] jde o návrh podaný fyzickou osobou, která není aktivně legitimována k jeho podání. Jedná se proto ve smyslu judikatury Ústavního soudu o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. V tomto případě se jedná o vadu návrhu, kterou není možno odstranit. Proto již nebylo třeba vyžadovat odstranění dalších vad návrhu včetně obligatorního právního zastoupení. Podle § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 14. listopadu 2000 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.